Name: Palmer
Released: 2021
Duration: 110 min
Rating: 74
Cast: Justin Timberlake, Ryder Allen, Juno Temple, Alisha Wainwright, June Squibb

Brenan88

47 170 bodů 23. 2. 2021

6.5

Palmer nabízí v Hollywoodu vděčné téma o tom jak si k sobě najdou cestu dvě zcela odlišné osobnosti (obvykle dospělí a dítě). Tentokrát je to příběh o čerstvé propuštěném Palmerovi, který hledá své místo v zemi a o trans dítěti, které má matku feťačku. Pro srdcervoucí příběh je tak vše optimálně nachystané avšak Palmer se snaží nabídnout víc než jen příběh sociální drama o přátelství, ale i to, že být "jiný" je vlastně úplně normální. Co se herců týče tak Justin hraje velmi dobře až mne to samotného překvapilo. Juno Temple roli feťačky zvládla taktéž na výbornou. No a pak je tu Ryder Allen, který v sedmi letech předvedl naprosto neuvěřitelný herecký výkon. Tenhle klučina toho může v budoucnu ještě hodně předvést. Právě tihle tři patří k nejvýraznějším prvkům celého filmu.

Chrustyn

43 674 bodů 17. 6. 2021

Ničím ojedinělé ani nijak originální drama o bývalém trestanci, který se vrací domů a naváže přátelský vztah s malým chlapcem. Vše co se zde děje, divák očekává a zná z jiných podobných filmů, ale Timberlake je naštěstí dostatečně dobrý herec na to, aby ohraný příběh dokázal utáhnout.

filmfanouch6

12 644 bodů 29. 1. 2021

Zpěvák Justin Timberlake se časem kromě pěvecké kariéry pustil do herecké kategorie. Objevil se tak ve snímcích jako V řetězech, Sociální síť, V nitru Llewyna Davise nebo Kolo zázraků kde dokázal předvést, že v sobě jistou formu hereckého talentu bezpochyby má. Posledních pár let ovšem Timberlake hereckou kariéru zanedbával, přičemž se do výraznější role dostal až teď v rámci snímku Palmer. Režijní novinka Fishera Stevense, která je natočena dle scénáře Cheryla Guerriera je příběhem vykoupení, kde se čerstvě propuštěný trestanec musí ze začátku proti své vůli postarat o chlapce, který je matkou zanedbáván takovým způsobem, že je matka schopná na velmi dlouhou dobu zmizet a navíc si tento chlapec hraje s panenkami, rád se líčí a nosí dámské šaty. Palmer je tak v zásadě příběhem o tom, že se muž na kterého se okolí kvůli jeho trestné minulostí dívá skrz prsty musí postarat o chlapce na kterého se okolí naopak dívá skrz prsty kvůli jeho neobvyklosti. Malý Sam tak v Palmerovi poprvé v životě získává otcovskou figuru a Timberlakeův Palmer se tak naopak dočkává jisté formy vykoupení (nejen za své vězeňské roky, ale dost možná i za to, že Samovi ojel matku) a potenciálně nového začátku. Palmer navíc postupně svůj vztah k Samovi změní a z menšího břemene se tak stává chlapec, který Palmera bere jako svého tátu. To ale není vše- Film čerpá z toho, že je zasazen do tak trochu buranského městečka ve státě Wisconsin, Palmer se dočkává různých předsudků kvůli své minulosti a spousta lidí mu nevěří, že je schopen se o mladého chlapce postarat a být mu tím správným vzorem. A možná je toho na jeden film až příliš. Velký plus tkví v tom, že zde Justin Timberlake předvádí nejsilnější herecký výkon ve své herecké kariéře. Jeho Palmer působí jako člověk, který toho hodně prožil a Timberlake tohoto muže velmi přesvědčivě ztvárňuje. Každá jeho poloha je v Palmerovi neskutečně uvěřitelná emocionálně vyhrocené momenty se Timberlakeovi daří uhrát na dřeň. Dosavadní diskuze o tom, zda v sobě Timberlake má něco co by se dalo nazvat hereckým talentem může po Palmerovi odvanout vítr a snad Timberlake dostane v budoucnosti takto výrazných rolí ještě dost. Pochvalit se musí i mladý Ryder Allen- Jeho Sam je velmi zvláštní dítě a díky své vášni pro panenky, víly a růžovou barvu se často stává terčem posměšků i vyložené šikany. Allen je typ hereckého talentu, který kinematografie potřebuje. Veškeré emocionální momenty totiž dokáže uvěřitelně uhrát, jeho postupně budovaný vztah s Palmerem je uvěřitelný a tenhle chlapec by se ještě teoreticky mohl někdy předvést. V Palmerovi je totiž jednoduše super. I vedlejší obsazení je fajn- Juno Temple je v roli Samovy matky, která je závislá na drogách tak uvěřitelná a navíc má vizáž, které dá divákovi zabrat v tom ohledu, aby vůbec Temple rozpoznali. Alisha Wainwright je ve filmu také neskutečně fajn a jako Samova učitelka, která se začíná s Palmerem sbližovat je jedním z nejlepších prvků filmu. I Jane Squibb je své menší roli Palmerovy babičky bravurní a zamrzí, že právě ona se nedočká většího prostoru. Scénář tak na první pohled může těžit ze silných postav. Problém je ovšem takový, že se snaží dát některým postavám podkres, který je ve finále tak trochu nevyužitý. Jeden Palmerův kamarád je alkoholik, který má problémy v komunikaci se synem a je tak trochu xenofob, další Palmerův kamarád je zase policista, který ovšem svému otci náčelníkovi zatajuje jednu důležitou informaci. A pak je tu samotný Palmer- Ten se dostane z vězení a musí se postavit na vlastní nohy. Nikdo ho kvůli jeho minulosti nechce nikde přijmout, jeho babička si taky není úplně jistá, zda se mu dá zcela důvěřovat, Palmer přitom kryl své přátelé a trpí tak z pocitu, že se tak jeho přátelé mají na rozdíl od něj dobře (nebo spíš lépe) a nikdo z nich ho za 12 let ve vězení nenavštívil. A musí si i zvyknout na to, že už není ve vězení. Samotný scénář poté zapojí naprosto bravurní moment, kdy si Palmer po vyčištění zubu hodlá odnést ručník a kartáček do pokoje než si uvědomí, že už není ve věznici a dělat to nemusí. A až poté přijde celá ta linka s možná podivným, možná autistickým klukem, které dá Palmerovi nový impuls do života. V tom scénáři je toho dost možná prostě moc a filmu se ve finále nedaří vytřískat zase tak moc z mnoha linek. Snaží se přitom nahlédnout do duše bývalého trestance, duše zvláštního kluka, vystihnout atmosféru státu Wisconsin a celé to skloubit. Palmer ale ve finále působí jako dva filmy v jednom, které souběžně vlastně fungují hodně obtížně. A především je menší problém v tom, že Palmer vlastně jede na jistotu. Jsou momenty, které vyloženě řvou o to, aby v nich divák buďto brečel nebo se smál. Jenomže právě v tom tkví dost možná i problém- Palmer přeskakuje mezi sociálním dramatem a feel-good rodinným filmem a celé to dohromady působí tak trochu zvláštně. Z dramatu o tom, že je bývalý trestanec rád, že aspoň může uklízet záchody ve škole se stane částečný americký remake Koljy, kde je místo Zdeňka Svěráka Justin Timberlake, který celou dobu fuckuje, chlastá pivo a přitom všem si uvědomuje, že má toho kluka vlastně rád. A většina těch emocionálních momentů fakt funguje. Celé je to ovšem tak trochu podivný slepenec. Těžko se dá Palmerovi vlastně vyčíst, že se vydává jasně naznačeným směrem. Pasáže, které jsou dojemné jsou dojemné, pasáže, které mají být milé jsou milé. Menší problém ale též shledávám v tom, že jsou některé myšlenky tak trochu vytracené do ztracena a že scénář postupně dává divákovi tak trochu matoucí indicie, které se navzájem vylučují a divák tak musí volit stravitelnější variantu. Dává různé indicie o tom, že je Sam buďto špatně vychovaný nebo vyloženě špatný, Palmer přitom všem mění názor nad tím, zda je nebo není v pořádku, že má prostě chlapec rád holčičí věci a oblečení a do toho jsou vlastně veškeré ty předsudky okolí, konfrontace s jeho přáteli nebo dumaní nad činem, který Palmera dostal do vězení tak trochu zbytečné. A je to celé tak trochu škoda. Palmer je ale v zásadě fajn film. Řemeslně natočený celkem slušně, hudba Tamar-Kaliho, která většinu času sází na housle je celkem příjemná a vizuální stránka kameramana Tobiase A. Schliesslera je docela fajn. Palmer tak trpí především promrhaným potenciálem po stránce scénáře, nadbytkem dějových linek a chvílemi možná tak trochu zbytečném podkopávání vlastního příběhu. Minimálně ty herecké výkony ale určitě stojí za to a samotný konec naznačuje, že to celé přece jen mělo nějaký smysl a oba hlavní hrdinové si prošli nějakým vývojem. A minimálně v tomhle ohledu je to neskutečně potěšující.......

Kinobox.cz3. 2. 2021

60%

Palmer servíruje osvědčený příběh o tom, kterak si k sobě sociálně znevýhodněná dvojice muž - chlapec najde navzdory všem pochybnostem cestu. Sleduje se veskrze příjemně a místy dokonce rozesmává kontrastem mezi bývalým vězněm a jeho chráněncem, který sleduje pohádky pro dívky a pořádá čajové dýchánky se svou jedinou holčičí kamarádkou. Jenže chce být zároveň uvědomělým sociálním dramatem, jehož motivační škála sahá až hluboko do minulosti a zahrnuje řadu vedlejších postav - a v tomto ohledu sám sobě nestíhá a potenciálně komplexní vyprávění osekává na prostý, leč sám o sobě jistě silný vztah dvou hlavních hrdinů s očekávatelným vyvrcholením.