Jana se vydává na 1200 km dlouhou trať závodu Finnmarksløpet. Jedná se o nejdelší závod psích spřežení v Evropě. Jana vyráží s nevelkou šancí závod dokončit – je jednou z mála žen na startu, nežije (jako naprostá většina závodníků a jejich psů) trvale za polárním kruhem a její tým je tvořen výhradně čistokrevnými husky, na rozdíl od všech ostatních, kteří závodí se psy k tomu účelu vyšlechtěnými. Je skutečně velká zima, polární pláně čas od času pohltí sněhová bouře, psi se boří v závějích a Jana bojuje o poslední zbytky energie na hranici vyčerpání. Přesto, nebo právě proto, se cítí šťastná. Léto tráví Jana v Jizerských horách, kde má domek po rodičích a třicet psů. Vydělává peníze pořádáním dětských táborů a přednášek o psech. Když je horko, je evidentně unavená, naštvaná a jediné, co jí drží nad vodou, je myšlenka na odjezd na sever. Znovu se pokusit pokořit nejnáročnější evropský závod. Psí láska je film o relativitě štěstí a spokojenosti, o cestě za snem, dlážděné nepohodlím, které by bylo pro většinu lidí nesnesitelné. (Pilot Film)
Hodnotit takovýto film je poněkud problematické. I když zřejmě objektivně nezkresleně "dokumentuje" život Jany Henychové, obávám se, že na této ženě není nic dostatečně zajímavého na to, abych to chtěl vidět. Přestože má film jen 75 minut, nudil jsem se při něm ukrutně.
Psí láska
Doggy Love
