Film Tenkrát podruhé je francouzská komedie, která kombinuje prvky romantiky a nostalgie. Příběh se točí kolem Victora, zestárlého karikaturisty, jehož život prochází krizí. Victor, nespokojený s moderním světem a svým manželstvím, najde nečekanou útěchu, když dostane šanci vrátit se do doby, kterou považuje za zlatou éru svého života – do roku 1974, kdy poprvé potkal svou ženu. Díky unikátní službě, kterou poskytuje extravagantní firma, může Victor prožívat své nejlepší vzpomínky podruhé jako realitu.
Nečekal jsem, že po odchodu ze sálu budu postrádat jak suchý kapesníček tak i dech. Bránice mi jasně dává najevo, že tentokrát jsem jí dal řádně zabrat a podle výjeků mých spolusedících jsem v tom nebyl rozhodně sám. Místy jsem měl pocit, že Nicolas Bedos mi musel koukat do hlavy a film napsat přesně podle mých představ. Daniel Auteuil je naprosto bezkonkureční. Doria Tillier zas éterická bytost co má kafemlejnek mlející železné špony místo pusy. A fenomenální Fanny Ardant? 70 let? Zřejmě už notnou dávku let zapomíná otáček listy v kalendáři. Za rytmu Yes Sir, I Can Boogie můžu říct, že La Belle Époque je směs romantiky, nádherného vtipu, dávky nostalgie a parádně vypreparovaného stylu, ze které se povedl upéct mistrovský michelinovský dort. Nemohu se dočkat až se znova s nadšením zakousnu...
Píseň "Yes sir I can boogie" od Baccarra byla vydána v roce 1977, nikoliv 1974.
Papoušek v kleci se jmenuje "Mesrine", což je odkaz na Jacquese Mesrina, slavného francouzského zločince z 60. a 70. let, který opakovaně utíkal z vězení.
Film měl premiéru mimo soutěž na filmovém festivalu v Cannes 2019.