6
Komentáře a recenze 4
Dle počtu bodů
martin-mickey-stusak
36 600 bodů •
10
Československo, 50. léta a nelidský teror na lidech v podobě vykonstruovaných procesů. Francouzský filmový přepis autentických vzpomínek popsané v knize od československého komunistického politika, diplomata a publicisty Artura Londona, který emigroval do Francie. Doslova horor mající reálné základy. Příběh vypráví osud Antona Ludvika, toho času náměstka ministra zahraničních věcí v Československu, který je sledován StB až do dne kdy je zatčen a umístěn v izolačním vězení, kde je mučen dokud se nedozná ke zradě. Stojí za připomenutí, že něco takového natočili i čeští tvůrci, ale bohužel a nepochopitelně tento snímek upadl v zapomnění. Jmenuje se ´Jen o rodinných záležitostech´ a pro změnu byl natočen podle románu Jaromíry Kolárové vydaného v roce 1965, jehož děj je tomuto podobný jako vejce vejci. Scénář byl však dokončen až v roce 1988 a do kin se film dostal zrovna v době tzv. Sametové revoluce a co si budeme povídat, kdo by v tuto dobu chodil do kina. Tento francouzský film však pochopitelně také neměl v Československu na růžích ustláno. Byl striktně zakázaný. A není divu. Tohle by se mělo v televizi promítat hodně často, neb lidé zapomínají a z dob komunismu si připomínají jen to dobré. A rozhodně se na to měli podívat čeští tvůrci, kteří stojí za filmem ´Milada´. Takhle nějak ten film měl vypadat.
Sheldon
16 079 bodů •
8.5
Zajímavý film podle vzpomínek komunistického aparátčíka Londona, kterého semlela stejná mašinérie, kterou pomáhal vybudovat. Největším přínosem je zachycení československých čistek, které prováděli estébáci jako vazalové Moskvy. Film měl být natáčen na Barrandově, ale zasáhla do něj srpnová okupace, takže se točil ve Francii. Yves Montand je zde naprosto mimořádný.
JosefTomas
9 986 bodů •
9
Nepříjemně mrazivý zážitek, který pomocí úchvatné kamery, přeexponovanému nasvícení a pár filmovým trikům rozehrává po 140 minut psychologický vhled do nepříjemně zmanipulovaného procesu a díky nelineárnímu vyprávění, nadměrnému počtu postav a podkopávání lidské morálky vytváří zážitek, jenž je natolik intenzivně krutý a záběrově klaustrofobický, že dokoukat ho na jedno posezení je úkol přímo nemožný. Ten film nedává nic zadarmo, chce po divákovi maximální soustředění a zintenzivňuje jeho sledovací proces tak podprahovým způsobem, až je člověku špatně jen z pomyšlení, že se tohle skutečně stalo.