Svatý bernardýn

Již Šílený bůh a Klauni zabijáci z vnějšího vesmíru nám ukázali, že nejbizarnější a nejosobitější vize čekají na otištění do filmu ve hlavách tvůrců speciálních efektů. Ze stejného vyšinutého vrhu pochází také autorský projekt Gabriela Bartalose. Jeho kariéra v oblasti efektů, masek a vytváření filmových monster začala na šestém díle Pátku třináctého, dvojce Texaského masakru motorovou pilou, jedněch Bubácích a filmech chrliče brakových fantazií Stuarta Gordona. Své dovednosti pak tříbil pod vedením velmistra efektů Ricka Bakera a stal se dvorním spolupracovníkem krále video-hnusu Franka Henenlottera i ústředním maskérem série Leprechaun. Ale spolupracoval také se sochařem a videoartistou Matthewem Barneym na jeho avantgardní sérii The Cremaster Cycle. Ve vlastní tvorbě kráčí Bartalos ve šlépějích svého inspiračního vzoru, Mazací hlavy Davida Lynche. Svatý bernardýn tak představuje snové vyprávění, které se namísto klasických konvencí řídí absurditou a antilogikou šílenství. Snímek, pojednávající o rozpadu psychiky nadaného dirigenta, má podobu celovečerního ambientního videoklipu poskládaného ze surrealistických výjevů. Působí pak jako blouznivé leporelo sestavené z toho nejbizarnějšího a nejgrotesknějšího z Alejandra Jodorowského, Šinji Cukamota, Terryho Gilliama, Michela Gondryho i Chrise Cunninghama. Tato delikatesní laskomina pro vyznavače filmových podivností, ale i rukodělné kreativity a fantasmagorických vizí navíc vyráží dech svou neutuchající obrazotvorností a neustálou nepředvídatelností. (Festival otrlého diváka)