Lomikar
102 bodů •
8.5
Syn Alexeje Germana záslužně navazuje na filmařské metody svého otce, takže scény jsou obvykle chaotické, mnoho slov je řečeno do větru a spousta postav se po mizanscéně jen tak prochází a povídá si, aniž bychom zpočátku věděli, zdali jim máme věnovat pozornost. Nicméně tentokrát je forma daleko scéničtější, postavy se většinou pohybují horizontálně a pozadí působí většinou jako neurčitá divadelní kulisa. Ono pozadí ale ve skutečnosti je to, o čem celý film vypráví i když se tváří, že nám předkládá nějaký koherentní příběh. Skupina lidí odvržených na okraj společnosti či zájmu sleduje jak se jim před očima přestavuje země a přichází tak o svoji duši. Zatímco v Chrustlajov, mašinu! Germana staršího byly leitmotivem anonymní projíždějící černá auta KGB, zde to jsou všudypřítomní kyrgyžští stavební dělníci, kterým nikdo nerozumí.