Smazaný uživatel
0 bodů •
10
Po skvělých Dirties, kde byly všechny ty indie manýry mnohem opodstatněnější, se Johnson posunul k Operaci Avalanche, která byla v podstatě totéž, jen míň soudržná a logicky i míň zajímavá a originální. U Nirvana the Band the Show se bez okolků pustil do příjemného blbnutí na téma splynutí filmu a reality, kterému chybí přesah Dirties, ale zato přetéká pozitivním nábojem (ne že by to bylo prázdné, jen jsou jasné priority). Když už geekovinu plnou popkulturní meta nálože, tak takhle - je to záměrně přetažený svět, kde se dá jen blbnout a užívat si své divnosti tak moc, že vlastně nic jiného není důležité - proto se třeba nemusí vysvětlovat, proč dva cca. třicetiletí chlápci zřejmě nemají žádnou práci ani zájmy, ale zároveň jim nechybí prostředky, aby prostě existovali a mysleli na naivně krásné pitomosti. Je to určitá nadrealita bez starostí a bez povinností (obzvlášť v posledním dílu už to opravdu přesáhne do surreálna), která nepůsobí pokrytecky, ale prostě jen upřímně nedospěle. Druhá série se chvíli hledala, ale našla se.