Klajnik
9 194 bodů •
6
Já tyhle esejistické dokumenty zbožňuju a Adam Curtis se věnuje tématům z humanitních věd, které jsem studoval a které mě zajímají. Tohle má však skoro 3h a není to tak dobře vedené a ucelené vyprávění, jak bych si představoval. Začátek mě strhnul, ale pak mě to ztrácelo. Já si přitom uvědomuji, že je ironické, že si stěžuji na nepřehlednost, když právě o té hypernormalizace je. Rozvoj digitálních technologií, nových médií, internetu spolu s posunem moci způsobilo, že realita se stává tekutou, proměnlivou - něčím, co lze "zvládnout", měnit a formovat k obrazu svému. My jsme tu v sedmdesátkách měli z Ruska řízenou normalizaci, kde nám byl taky vnucován nějaký pohled na skutečnost. V současnnosti je vše ale rychlejší a komplexnější (prostě hyper), existují různé narativy a lži vystavěné na jiných lžích (-i když bylo tomu někdy jinak?), takže ačkoliv pravda a události mohou být stále nahlédnuty a uchopeny, tak pro většinnu lidí je to příliš časově a intelektuálně náročné. Současně vím, že třeba cílem ruské propagandy není nutně přesvědčit o své pravdě, ale spíše ochromit, protože přeci všichni lžou a bůh ví, jak to je... Curtis mluví i o tom, že síly, které dřív měnily svět, se dnes rozloží dřív, než vypukne nějaká revoluce, změna nebo očista. To je totiž nežádoucí, protože cílem elit je udržet status quo. Změny jsou blbý pro byznys. Cílem je stabilita a společnosti budou relativně krotké, když budou unavené a zmatené, když ani nebudou vědět, co pravda je. Vím, že na těchto slovech něco je, ale otázkou je kolik, protože se nabízí oponovat s Brexitem, útokem na Kapitol, mírou schoolshootingů v USA, atentátem na Fica, Ruskem vyvolanou válkou na Ukrajině... Možná by mi ale bylo odpovězeno, že takovéhle výboje lze zvládnout a reálně nic moc nemění.