evismaior
4 254 bodů •
8
Zapšklý starý páprda ze Skotska, který celý život soupeří s dalším tamním páprdou a momentálně je jeho největším životním cílem toho druhého přežít, se vydává na návštěvu svého syna (JJ Feild) do San Francisca. Ten se jako bývalý chemik snaží prosadit v molekulární gastronomii a je celkem zklamaný, když zjistí, že otec nepřijel kvůli svému malému vnoučeti, ale protože se chce nechat vyšetřit. I po zjištění, že trpí posledním stadiem rakoviny prostaty, se zajímá především o to, jak dlouho ještě bude žít (a jestli přežije svého soka, kterému zrovna selhala játra). V synově moderním bytě, kde vládne jeho moderní manželka (Thora Birch) s jasnými názory na to, jak vychovávat dítě (tedy nechat ho v noci vyplakat do usnutí, aby bylo samostatné), se Rory cítí dost nesvůj, ale pak si pozvolna začne hledat cestu k malému vnoučkovi, v němž spatřuje jakési pokračování svojí skotské síly. Na tom filmu je nesmírně pozitivní to, že přestože je o umírajícím muži, nesnaží se diváka nijak citově vydírat - Rory je prostě tvrdohlavý a nesmírně fyzicky i psychicky odolný člověk, jehož nerozhází ani vidina vlastního blížícího se konce. Což má následně obohacující vliv i na rodinu jeho syna. Moc pěkný příběh, Brian Cox jako představitel hlavní role odvedl i s tím skotským dialektem a zemitým přístupem k životu skvělou práci, JJ Feild se perfektně zmítá mezi starými křivdami, jež k otci cítí, a přesto k němu nedokáže zůstat chladný, Thora Birch je zase skvělá jako navenek sebejistá moderní Američanka, ale uvnitř nejistá matka malého kluka. A pak je tu ještě Rosanna Arquette jako taková láska na poslední chvíli.
Das etruskische Lächeln
La sonrisa etrusca
Zemřít šťastný