martin-mickey-stusak
36 703 bodů •
8
Povídka vhodná na diskuzi. Co postava, to charakter, to smysl pro lidskost a pochopení. Jana Hlaváčová hraje ženu vdovu se dvěma malými dětmi, kterým zrovna umřel táta. Petr Kostka hraje muže, který se s onou vdovou seznámí a vezme si jí. Děti ho mají rádi a on je. Prostě jim to klape. Dana Medřická si zahrála babičku dětí a matku jejich zesnulého otce, která nerada vidí u dětí cizího muže. Jaká je pointa příběhu? O lásku ke svým dětem. Nejde jen o to, že jsou malé, ale proč by stará žena neměla mít ráda již dospělého syna? Babička je považována za tu zlou, ale ve skutečnosti tomu tak není. Myslí na svého syna i po jeho smrti a nerada vidí, když se o jeho děti, pro které je i ona ochotna udělat vše, má náhle starat cizí chlap. A ví, jak to v životě chodí. Ono také záleží na úhlu pohledu a divák si vezme převážně ten ze strany vdovy, tudíž považuje babičku za zlo. V jakém smyslu? Z lásky ke svému synovi a vnoučatům? Tohle pochopí jen člověk ve starším věku, dřív ne. V povídce je prezentována lidskost z obou stran barikády, nic víc. O tom, že je příběh dojemný jak to všechno dobře dopadlo však nemůže být pochyb.