Psychologické thrillery byly na přelomu 60. - 70. let v diváckém zájmu a jelikož se režisérovi komerčně nepoštěstilo s jinak oceňovaným válečným vlasteneckým eposem ´Paris brûle-t-il?´ (1966), sáhl pro jistotu právě po takovém žánru a zdařilo se. Snímek se ukázal svou přesvědčivou osobitostí dokonce i coby pocta Alfredu Hitchcockovi. Dějství plného záhad nejen co se týče případu, ale především v charakterizaci postav a vzájemných vztahů, je stavěno na pevných hereckých výkonech, které chtě nechtě Marlène Jobert a Charles Bronson zvládli na jedničku. Ono to celé není ani tak na událostech, jako převážně na konverzacích, ve kterých se skrývá mnohé k odhalení. A aby to zase nebylo až tak jednoduché, milostný motiv vše ještě více zamíchá. Vysoce inteligentní film v emocionální rozpravě veškerých záhad a nejasností narážející na misogynii a co je či není hlavním katalyzátorem daných skutků. Co není vyřčeno, to je nějakým způsobem naznačeno a dobře se toho využívá i zneužívá. Tady všechno souvisí se vším, což znamená, že nic není náhoda, tudíž vždy je nebo bylo něco ovlivněno něčím. Scénář je tímto v rámci psychologie člověka a jeho chování zpracován mistrovsky a byť se atmosféra může zdát být nudná, je potřeba během sledování pozorně naslouchat každičkého vyřčeného slova ke správnému uchopení celého příběhu. Vcelku film složitý, ale silný už ve svých základech.
Pěkné kriminální drama. Úvod sice předvídatelný, ale napínavý téměř jako z Hitchcockových filmů. Poté se hlavní hrdinka nezachová jak se zachová a film už mě tolik nebavil, přeci jen tam byla spousta nelogických věcí. Charles Bronson a Marlène Jobert však zahráli velmi dobře a film je tak ve výsledku opravdu dobrý.
Knihy Sébastien Japrisota jsou temné a psychologicky náročné, což se bezezbytku podařilo přenést i na filmový pás. A opět to francouzské násilí na ženách, na které jsem tak citlivá. Marlène Jobert hraje každým kouskem svého těla a přesvědčivě vyjadřuje kombinaci vnitřní síly a křehkosti. Charles Bronson s mírným zlověstným úšklebkem přináší americký prvek chování i přemýšlení. Jako celek je to zvláštní příběh. Každopádně dnes už by jí to tak snadno neprošlo...
(25.6.2022)
Marlène Jobert je znásilněná psychopatem, kterého následně zabije. Na scénu přichází tajemný, charismatický Charles Bronson. "Love, Love" Nevíte kdo je, koho ztvárňuje, víte jen že je neskutečně chytrý. "Když rozbiješ ořechem okno, znamená to - že jsi zamilovaná." Pochopitelně ztvárňuje policajta (plukovníka), který chce čapnout ženu, která se stala nejdřív obětí a pak pachatelem. Mělo to slušný potenciál, ale v druhé polovině je to hodně překombinované. "Melancholie." Konec je zajímavý, nicméně jinak je to průměrná kriminálka. - 60%.