Jeden z nejlepších a nejoblíbenějších českých seriálů, dnes už uznávaný jako klasika, vznikl v polovině sedmdesátých let. Znamenal novou kapitolu v historii našeho původního seriálu. Prozaik Jan Otčenášek a dramatik Oldřich Daněk, v té době oba již renomovaní tvůrci, označili své dílo termínem "televizní román". Dali tak najevo, že jím nejde o běžný, spotřební, zábavně-populární žánr, ale že míří k televiznímu dílu hlubšího záběru. Na vypjatých historických okamžicích let 1936 až 1945 sledují zvraty českého osudu i podoby českého charakteru. Ve scénáři našel zalíbení režisér, jehož jméno čteme na dlouhé řadě těch nejvýznamnějších seriálů od dob jeho počátků dodnes - František Filip. Přivedl před kameru celou plejádu hereckých mistrů všech generací: Miloše Nedbala, Karla Högera, Danu Medřickou, Janu Hlaváčovou, Vladimíra Menšíka, Jiřího Adamíru, Josefa Somra, Petra Čepka, Jiřího Hrzána, Jaromíra Hanzlíka, Slávku Budínovou a dlouhou řadu dalších.
Upřímně řečeno nebýt tenhle seriál tak hvězdně obsazený jednalo by se o slabší nadprůměr, je znát že 68 rok už je nenávratně pryč a ten závěr tomu opravdu odpovídá. Upřímně nechápu tak vysoké hodnocení a superlativa. František Filip natočil mnohem lepší věci.
Je to velmi dobrý seriál s celou plejádou našich vynikajících herců. V podstatě zde není malých rolí. Všichni jsou skvělí. Je to takový lidský seriál, vykreslující protektorátní dobu, činžáky se společnými záchody na chodbě, pavlačovými drbnami a zemitými domovnicemi. (Ráda vzpomínám právě na domovnici Andělu v podání Jany Hlaváčové.) Seriál není o nějakých příkladných hrdinech, proto je tak oblíbený. Každý se v nějaké té postavě může poznat, nebo může poznat někoho, koho zná. Škoda, že tolik herců, kteří v tomto seriálu hráli, už nejsou mezi námi. To si člověk uvědomí, jaké poklady v té naší české kotlině máme a jsme měli, že celá slavná Amerika by nám je mohla závidět!