majka02
1 222 bodů •
10
Naleznout film, který by kvalitně nastavil zrcadlo realitě života s bipolární poruchou, není lehkým počinem. O to větší cítím vděčnost za to, že jsem našla odvahu zabloudit do mnohými odsuzované turecké tvorby a dostala příležitost prožít strmý pád na této emoční horské dráze. Nebýt tragické premisy patrné ze samotného úvodu, působil by film jako velice naivní pohádka. Baris je vyobrazen jako ta nejčistší bohémská duše s povahou zlatého retrívra, což by mnozí mohli považovat až za teatrální. Ona pesimistická premisa uvalující stín na celý příběh je však zřejmě tím důvodem, kvůli kterému si divák tohoto člověka zamiluje, jakkoliv se tomu z důvodu vlastní sebezáchovy brání. Film stojí (a naštěstí nepadá) právě na postavě Barise, který je tou nejpovedenější reprezentací reality života s psychickou poruchou, jakou jsem ve filmu v dohledné době viděla. Çagatay Ulusoy odvedl bravurní práci při ztvárňování kontrastu mezi oběma Barisovo polohami, zejména pak právě v těch okamžicích úplného dna. Každý emoční pád, slza i procitnutí - vše je uvěřitelné, což je u příběhu s obdobnou tématikou esenciální. Pochvala ale zaslouženě náleží i zbytku hereckého osazenstva. První dvě třetiny filmu působí skutečně naivně, jejich primárním cílem je vyobrazit ten nejnevinnější ideál lásky a osudovosti. Skrze víru ve kvalitní závěr (kterým je divák skutečně odměněn) je však jednoduché nechat se touto sladkou iluzí vést až ke třetímu dějství, které v kontrastu s dosavadním dějem představuje krutou srážku s realitou. Leč je výsledek příběhu divákovi znám již od první minuty, v těch posledních 20 se budete přistihovat v neustálém kolotoči trápení a vzdoru. Třetí dějství je nejpevnějším bodem celého filmu, emočně vyřazuje surovost, s níž filmaři přistoupili k vyobrazení fyzické potyčky v dějství druhém. Krásné propojení, které by pozorný divák neměl opomenout... Oceňuji bolestný závěr, který se nesnaží divákovi podsunout možná řešení či vysvětlení - zanechává pouze hořkosladkou prázdnotu, tak jak by tomu bylo i v realitě. Takovéto tvůrčí rozhodnutí je v současném proudu líného hollywoodu pomyslnou záplavou svěžího vánku, který mě bude i v budoucnu zajisté inspirovat k prozkoumávání tureckých filmových vod. Očividně totiž skrývají nevídané skvosty...
Дикий мёд
