Vždycky je zajímavé vyslechnout si názor samotných umělců na to, které jejich dílo je podle nich nejlepší. Jednak to ne každý rád dělá a navíc to je málokdy tentýž kus, jaký by veřejnost čekala. Jak je tomu u Willa Smithe, nejslavnějšího fackovače Hollywoodu, který se mimo jiné živí také herectvím?
Jamajský zpěvák a neúnavný rastafariánský bojovník za lásku a smír Bob Marley, jehož desku Exodus jmenoval časopis Time nejlepším albem 20. století, se třiačtyřicet let po své předčasné smrti dočkal vlastního hollywoodského životopisu. V kinech uváděný snímek Bob Marley: One Love s Kingsley Ben-Adirem (Peaky Blinders) však nedělá nic proto, aby svou existenci jakkoli ospravedlnil. Unyle předhazuje drobky z hudebníkova pozdního života a 100 minut tápe mezi několika silnými tématy, z nichž ukusuje ještě jalověji než Bohemian Rhapsody.
V zámoří i u nás se letos objevila spousta životopisných snímků, které sice vykazují nezanedbatelné kvality, zároveň je však nelze označit za kdovíjak výrazná či zapamatovatelná díla. Vrcholem tohoto trendu je na Netflixu pár dní dostupný Maestro, jenž bohatý a bouřlivý život skladatele Leonarda Bernsteina prezentuje skoro až banálně. Co se to se současnými biografiemi děje?
Willard Carroll Smith II se narodil do skromných podmínek, ale krok za krokem si vybudoval pozici jedné z největších a nejlukrativnějších hvězd filmového průmyslu. Sebevědomý muž si zprvu zakládal na tom, že nikdy nezapomíná, odkud vzešel. Přesto se dopracoval ke kritice za to, že vlastní děti vychovává v bezbřehém luxusu a splní jim každý jejich rozmar. Poslední dobou lidem utkvěla v paměti hlavně jeho facka, kterou v živém přenosu uštědřil moderátorovi Oscarů Chrisi Rockovi, když zavtipkoval o jeho manželce Jadě Pinkett Smith. Na okamžik jsme zapomněli na to, že Smith chvíli nato dostal svého prvního Oscara. Slavný Afroameričan včera oslavil pětapadesáté narozeniny.
Zrovna v těchto dnech, kdy herecká organizace SAG-AFTRA stávkuje, aby si její členové a členky vydobyli lepší pracovní podmínky, působí taková zpráva poněkud nepatřičně. Drtivá většina herců a hereček totiž nedosáhne na mnohamilionové šeky za hlavní roli v největších blockbusterech, jedno procento vyvolených hereckých tváří se však o živobytí bát nemusí. A právě do této skupiny patří Dwayne Johnson.
V Sony se rozjeli s adaptacemi svých herních hitů. Po úspěchu filmového Uncharted a seriálu The Last of Us se není co divit. V budoucnu nás tak čekají filmy Ghost of Tsushima a Days Gone a seriály God of War a Twisted Metal, ke kterému jsme vám před pár dny na Kinoboxu představili krátký teaser.
Poprvé za 95letou historii předávání nejprestižnějších filmových cen bude na průběh slavnostního ceremoniálu dohlížet „krizový tým“. Primárně se bude starat o komunikaci, aby oscarová Akademie v případě nějakých průšvihů vystupovala jednotně a efektivně.
Ironicky výsměšné ocenění Zlatá malina figuruje už přes čtyřicet let jako odpověď na Oscary, takže pro změnu vyzdvihuje ty nejhorší filmy a tvůrce roku. Ceny, jimž se za oceánem věnuje dost pozornosti, dokážou být ve výběru nominovaných hodně necitlivé, což v minulých dnech potvrdily. Přibližně tisícovka členů organizace totiž navrhla teprve jedenáctiletou Ryan Kieru Armstrong a vzbudila tím nenávistné reakce a solidaritu s dívkou.
Nejznámější herci a herečky dostávají za své účinkování ve filmech a seriálech vysoké částky peněz, které navýší celkový rozpočet daného projektu. Přesto se najdou tací, kteří se svého honoráře nebo alespoň jeho části vzdají pro dobrou věc. Toto je několik z nich.
Jestliže některé obličeje byly zrozeny k tomu, aby je lidé vídali v televizi a na stříbrných plátnech, Jon Bernthal ani nepotřeboval audienci. Herec s rysy ostřejšími než čepel a s mnohokrát přeraženým boxerským nosem sice proslul především jako seriálový Punisher, ale jeho živočišnou přítomnost nasáváme stále častěji i v celovečerních filmech od těch největších režisérů. Vždyť má také jedinečnou ruskou průpravu a ke každé roli přistupuje metodicky a hloubavě jako málokterý kolega.
