Nejdrsnější herec slaví 46. narozeniny. Nos má zlomený natřináctkrát, studoval v Rusku a v rodině byl outsider

Vizáž Jona Bernthala, jenž 20. září oslavil 46. narozeniny, možná připomíná akčního drsňáka z ranku Lance Henriksena či Scotta Adkinse, ale rodák z Washingtonu má kariérní ambice přesahující svět šedivých béček. Bereme-li v potaz hercovu filmografii na tuzemské databázi ČSFD, většina projektů svítí v lichotivé červené barvě značící kladné hodnocení. A pokud je rozklikneme, můžeme nahlédnout do tvůrčí kuchyně některých nejoceňovanějších filmů a seriálů dekády. Jen namátkou jmenujme Vlka z Wall Street, thriller Sicario: Nájemný vrah nebo životopisný závodní snímek Le Mans '66. A možná ještě boxerskou komedii Zpátky do ringu, v níž hrál syna slavného Roberta De Nira, jemuž se rovněž lehce podobá a v jehož šlépějích by kráčel nejraději.

Bernthal sice ztvárňuje především vedlejší postavy, ale jeho silná osobnost a fyzické herectví je vždy pozvedá na plnokrevné a zajímavé charaktery. Dá se říci, že do nich otiskuje celý svůj život, který byl hlavně v mládí jako na houpačce. Vyrůstal v hlavním městě USA jako prostřední ze tří bratrů a pod dohledem laskavých rodičů, jejichž dveře prý byly vždy otevřené pro všechny děti z okolí. „Každý vlastně vyrůstal u mě doma,“ vzpomínal v rozhovoru pro The Guardian. „Můj otec razil politiku otevřených dveří. Sedmkrát nás vykradli a on odmítal zamknout dveře. Každé dítě, které se ocitlo v průšvihu, k nám mohlo přijít. Jsem za to moc vděčný,“ líčí.

Vděk ale nezakrývá jeho mladistvé rebelství, které v něm možná podněcovala právě snaha zaujmout pozornost zaneprázdněných rodičů. Nejenže se o ni musel bít s kamarády, kteří u nich pobývali, ale také s oběma bratry, jimž šlo učení o poznání lépe a dnes jsou milionáři – jeden je uznávaný ortoped a druhý úspěšný podnikatel. Ve škole Jon riskoval vyloučení a už v osmi letech ho přistihli, jak mezi spolužáky šíří výtisky Playboye. Často se s vrstevníky pral a nos má údajně zlomaný natřináctkrát.

„V životě jsem udělal spoustu chyb a vydal se špatnými cestami, z nichž jsem už asi neměl být schopný sejít. Současně jsem ale vždy měl zázemí a rodinu, která mě milovala a podporovala. A to mnoho lidí říct nemůže,“ líčil dále Bernthal, jenž po maturitě nastoupil na Skidmore College v New Yorku. Tam hrál baseball a o hraní nepřemýšlel, což změnila jeho mentorka Alma Becker.

Ta ho přivedla na divadelní prkna, a když mu bylo 23, odletěl na její popud studovat do obnoveného moskevského uměleckého divadla. Přestože Moskva byla na přelomu tisíciletí politicky nepřívětivým místem, v němž Čečenci odpalovali do vzduchu budovy a kolem dumy se ozývaly výstřely, tamní náklonnost k divadlu a kultuře Bernthalovi učarovala. Pro magazín GQ se ale svěřil, že od náročných učitelů dostal ambivalentní hodnocení. „Jone, tvůj talent je jako drahokam, ale schází ti elegance,“ bylo mu řečeno. Políčkem pro něj byla až následná poznámka, že „jen pohled na něj prozrazuje, že nikdy nepřečetl knihu“.

Pachuť z tohoto verdiktu mladého herce neodradila a po návratu do USA začal s pomocí agenta obrážet konkurzy na divadelní představení a televizní skeče. Tehdy ho ale trápila vizáž pouličního rváče, kvůli níž si připadal neatraktivní. „Vkročil jsem do místnosti a cítil jsem se ošklivý. Můj nos, moje uši...,“ pokračoval pro GQ. O většinu nabízených rolí navíc nestál, neboť namísto televize toužil hrát v divadlech.

Finančně mu tehdy pomohla jeho nová přítelkyně Erin Angle, která měla stálé zaměstnání jako zdravotní sestra. Pro The Guardian ji Bernthal nazval „živoucím andělem“, dnes je s ní ženatý už dvanáct let a má s ní tři děti.

Kolem roku 2005 zjistil, že vysněné divadelní úlohy většinou putují za herci, kteří už mají zkušenosti z televize. Nějaký čas této kariérní dráze ještě ze zatvrzelosti a hlouposti, jak nyní sám tvrdí, vzdoroval, ale nakonec televizi propadl. Průlom přišel roku 2010 se seriálem Živí mrtví, v němž zaujal i hollywoodské producenty, kteří jej začali obsazovat vedle těch největších hvězd.

Leonardo DiCaprio, s nímž hrál ve Vlkovi z Wall Street, a Brad Pitt, kolega ze Železných srdcí, mu prý vštěpovali, ať nepřijímá žádné superhrdinské úlohy. Marvelovský Punisher alias žoldák Frank Castle jej ale nesmírně přitahoval – obzvláště jeho vojenská minulost a láska k rodině: „Vnímal jsem tu neobyčejnou lidskost, jakou ten chlap vyzařuje – žádná kápě, neviditelnost nebo paprsky střílející z očí.“

Punishera si nejdříve zahrál v seriálu Daredevil roku 2016 a o rok později už dostal vlastní seriál, který vycházel na Netflixu a čítá dvě skvěle hodnocené série po třinácti epizodách. Pro ztvárnění samotářského Castlea se Bernthal uchýlil k metodické přípravě a izoloval se nejen od štábu, ale i od vlastní rodiny. Tento styl ponoření se do role, jaký razí třeba Daniel Day-Lewis či Jared Leto, v posledních měsících slízl kritiku od herců jako Mads Mikkelsen a Will Poulter, ale Bernthal zastává trochu jiný názor.

„Termín metodický byl neuvěřitelně znehodnocen,“ řekl v rozhovoru pro The Guardian. „Jako divadelní snob, co dva roky studoval v Moskvě, dobře vím, že metodické herectví, pokud herec celou dobu setrvává ve své roli, není tím, co učil Stanislavski. Je to něco, co herce dlouhodobě opanuje, když proces přípravy doprovází větší humbuk než samotný výkon,“ nebere si servítky Bernthal. V izolaci se prý pokoušel správně nastavit mysl na těch pár drahocenných a posvátných vteřin, které jsou vměstnané mezi pokyny „akce“ a „střih“. Toho podle něj lze dosáhnout, aniž byste zanevřeli na laskavost a profesionalitu.

Podobný přístup zvolil i ve filmu Trestanec, kdy se v rámci příprav scházel s maximálně střeženými vězni. A svým charakterem byl rovněž fascinovaný v letošní kriminální sérii Město patří nám, kde hraje reálného baltimorského policistu Waynea Jenkinse. Bernthal do města dorazil tři měsíce před natáčením, o Jenkinsovi si vše zjistil od jeho kolegů, a dokonce se účastnil obchůzek. Jenkins byl zkorumpovaný velitel elitní jednotky, která měla z ulic odstraňovat zbraně a zločince, ale místo toho během prohlídek rabovala domovy ustrašených rezidentů. „S lidmi zvládám navozovat velmi blízké vztahy. Součástí mé práce je být schopný s kýmkoli strávit čas – jako třeba s Waynem – a vytvořit si o něm mínění,“ vysvětluje Bernthal svůj náhled na Jenkinse, jenž byl odsouzený na 25 let.

Herec, jenž na stanici Showtime momentálně září v seriálu American Gigolo, neskrývá respekt k policii, byť současně rozumí i kriminálním a rebelským živlům. Otevřeně hovoří o své násilné minulosti, která zahrnuje například incident z roku 2009. Tehdy jej na pláži v Kalifornii obtěžoval a pronásledoval opilý muž, jemuž Bernthal nakonec uštědřil ránu do obličeje, po které zůstal dočasně v bezvědomí. Herec dostal podmínku na tři roky, a přestože se s napadeným vyrovnal mimosoudně, uvědomil si potřebu svůj vztek kontrolovat.

Uklidnění a terapii nalézá právě v herectví a v možnostech uniknout do cizí kůže. „V herectví jsem se nadřel jako blázen, dávám do toho všechno. A mohu říct, že si žiju svůj sen,“ pochlubil se Bernthal, jenž si užívá společný čas s manželkou a dětmi v Kalifornii a veškerou přebytečnou energii vrhá do práce. Jen loni se objevil v pěti celovečerních filmech, mezi nimiž vyniká oscarové drama Král Richard: Zrození šampionek či snímek se Sandrou Bullock V nemilosti.

Sci-fi hororová minisérie vstoupila na Netflixu do čtvrté a finální sezóny. Obří zakončení nás čeká 1. července. Víte, proč byl projekt původně patnáctkrát zamítnutý a na jaké jiné filmy odkazuje?