Nicméně díky málomluvně čisté souhře „babince“ v čele s úspornou Hybnerovou se ze Sněží! postupně vyloupne hořká zodpovědnost ženského údělu podobná Díře u Hanušovic. A sílí podprahový účinek soukromých výčitek kvůli všemu, co jsme vůči svým nejbližším zanedbali, nestihli, zůstali dlužni.
Rozhodně se jedná o festivalový biják, neboť vedle té jakés takés dějové (rodinné) linky sází autorka také na lyriku a atmosféry. Jak Hanka Vagnerová, tak Petra Nesvačilová navíc vytvořily zajímavé a přes některé výše uvedené výtky stále dostatečně sympatické postavy...
Po expozici, která ještě může budit očekávání, se ukazuje, že děj nemíří absolutně nikam. Nic se nestane, žádná z postav se nikam neposune, nic nevrcholí. Sněží! je uváděno do kin jako jemný poetický film, dalo by se ale taky označit za ospalý záznam banalit na hranici amatérského studentského projektu.
Postavy jsou různorodé, ale musíme se hodně namáhat, abychom je poznali. Spousta otázek zůstává nevyřčených i nezodpovězených, zajímavá témata se jen letmo naťuknou. Chybí drama, gradace, katarze. Kdybychom měli k postavám vztah, možná by v nás jejich počínání vzbudilo emoce, ale o tento vztah se autorce nepovedlo s divákem podělit.
Rád bych takovému projektu fandil. Je dobře, že vznikají osobní, autorské filmy, navíc oceňuji i rezignaci na humor, bez něhož by se mělo obejít mnohem větší množství tuzemské produkce. Avšak pramalý vývoj postav i příběhu a nedostatečně sevřené zpracování stahují Sněží! do šedivého průměru. Škoda, ale budu držet palce dál.
