Eleanor Riese trpí paranoidními záchvaty a je hospitalizovaná na psychiatrickém oddělení v sanfranciské nemocnici. Když jí lékaři odmítnou snížit dávkování léků, obrátí se na právničku Colette Hughes. Příběh podle skutečných událostí vychází ze soudního řízení, které se stalo precedentem v psychiatrické léčbě v USA. Drama ze soudní síně v osmdesátých letech je poctou skutečným aktérkám procesu. (Febiofest)
Nová Erin Brokovich se nekoná. Režisér natočil bezemoční deník bez chuti a bez zápachu. Z tohohle se mohl vytřískat Oscar, a nejeden, ale to by to musel vzít do rukou někdo, kdo má cit pro vyprávění silných příběhů. Tohle byla hrozná nuda. Hlavní role ale velmi dobře zahraná, zbytek plochý, protože rejža je neuměl plasticky vykreslit
Mohl to být lepší film, kdyby se režie a scénář až příliš nezaměřil na Helena Bonham Carter, která jakkoliv vynikající, nedokázala postavě vtisknout ten správný esprit jako např. Dustin Hoffman v Rain Man, nebo Robert De Niro v Čas probuzení. Ale samotná story je zajímavá, poučná.
Do role Colette Hughesové byla původně obsazena Vera Farmiga, kterou po jejím odstoupení nahradila Hilary Swank.
Colette Hughesová pokračovala v obhajobě klientů se zdravotním postižením. Na Eleanořino přání se více zaměřila na ochranu práv pacientů, kteří jsou omezováni v izolaci.
Rozhodnutí ve věci Riese bylo významným krokem k reformě amerického systému duševního zdraví tím, že posílilo postavení pacientů a zlepšilo komunikaci mezi pacienty a jejich lékaři o individuálních léčebných potřebách.