Nechte mrtvoly chytat bronz!

Když přijde na to dělat jednoduché věci složitě, těžko v současné kinematografii najdete větší odborníky, než je belgická manželská a tvůrčí dvojice Hélène Cattet a Bruno Forzani. Jejich první dva filmy Amer a Podivná barva slz tvého těla byly nejpodivnější a nejzašmodrchanější variace na italský žánr giallo, jaké se dají vidět. Zatímco o Podivné barvě jsme psali, že vypadá, jako by ji za bezměsíčné noci společně zplodili David Lynch a Dario Argento, jejich novinka Nechte mrtvoly chytat bronz působí spíš jako francouzská kriminálka, kterou sleduje někdo po vydatné konzumaci halucinogenů. Cattet a Forzani zfilmovali stejnojmenný román od Jean-Patricka Manchetta a Jean-Pierre Bastida z počátku sedmdesátých let, který je považovaný za základní dílo subžánru néo-polar, knih ze zločineckého prostředí, které byly nelítostně cynické, psané jazykem dělnické třídy a otevřeně kritické vůči tehdejší francouzské společnosti. Jednoduchý příběh vypráví o bankovních lupičích s autem plným zlatých cihel, kterým se situace hodně vymkne z rukou u odlehlého stavení, kde žije párek avantgardních umělců. Děj by se dal zpracovat jako komorní konverzační drama, ale Cattet a Forzani z něj udělali neobyčejně opojný audiovizuální zážitek, který si bere ty nejvíc cool prvky evropské žánrové kinematografie sedmdesátých let a dělá z nich extravagantní kaleidoskop plný krve, špíny, střelných zbraní, nahých těl a roztaveného zlata. Na začátku března bude zkrátka v kině Aero horko na chcípnutí. (Festival otrlého diváka)