často dost nereálné boje (jako by měli jen jednu ruku), stoly z papíru na které spadneš a rozletí se atd.. ale je tam dost myšlenek a je to koukatelné. Konec se dobře zvrhne 😇
Před pár lety,kdy začala fungovat služba youtube red (která už je zrušená) se do historie zapsali tímto touchdownem.
Chytlo nás to od prvního okamžiku a trvá to stále.
Dokonalé je používání hudby z 80 let,krátká stopáž tomu dodává švih,ať se děje cokoliv,tak to pořád šlape a půlhodinové díly trvají pocitově 5 minut.
Jsem v trochu nevýhodné situaci - jsem moc starý, abych se ztotožnil s linkou žáků, a moc mladý, abych se ztotožnil s generací učitelů (generací původního Karate Kida - nutno ale dodat, že krom monstrézně nudného a zbytečného výletu do Japonska mi to tlačení nostalgie nevadilo) - přesto to obstojně funguje a kdybych k jedné z těch generací patřil, asi bych si ten seriál mohl zamilovat. Takhle si to "jenom" trochu provinile užívám. Na každý pád musím závidět dnešní generaci teenagerů, které je dnes katerováno na takhle vysoké úrovni. Ne že bych dal na Xenu dopustit, ale za nás to nebylo. Má to v sobě relativní komplexnost, ambivalenci, a přitom to je pořád nepochybně seriál pro děti a děti ho budou schopné aspoň z většiny vstřebat díky těm okázale načrtnutým konfliktům a střetům, kdy se všichni se všemi přátelí a nepřátelí tak, aby to v důsledku rodinných vztahů a křivd minulosti dělalo největší problémy... Největší výtka za mě asi je, že linka na střední je zaplněná klišé a karikaturami možná zbytečně moc, někdy je seriál dalece za hranou směšnosti (v důsledku volnočasových aktivit studentů se život na škole a vlastně v celém městě stal hypernásilným místem, kde vás kdykoliv může zkopat banda teen karatistů), ale zatím v míře, kterou žánr snese. Chtělo by to ale ukončit - v třetí sérii tomu VÝRAZNĚ dochází dech.
Takhle se mají dělat poučné a přitom nenudící seriály pro mladé (a jejich rodiny). Mile jsem byl překvapený kvalitou bojových scén a zvládnutou nostalgií.