Jsem v trochu nevýhodné situaci - jsem moc starý, abych se ztotožnil s linkou žáků, a moc mladý, abych se ztotožnil s generací učitelů (generací původního Karate Kida - nutno ale dodat, že krom monstrézně nudného a zbytečného výletu do Japonska mi to tlačení nostalgie nevadilo) - přesto to obstojně funguje a kdybych k jedné z těch generací patřil, asi bych si ten seriál mohl zamilovat. Takhle si to "jenom" trochu provinile užívám. Na každý pád musím závidět dnešní generaci teenagerů, které je dnes katerováno na takhle vysoké úrovni. Ne že bych dal na Xenu dopustit, ale za nás to nebylo. Má to v sobě relativní komplexnost, ambivalenci, a přitom to je pořád nepochybně seriál pro děti a děti ho budou schopné aspoň z většiny vstřebat díky těm okázale načrtnutým konfliktům a střetům, kdy se všichni se všemi přátelí a nepřátelí tak, aby to v důsledku rodinných vztahů a křivd minulosti dělalo největší problémy... Největší výtka za mě asi je, že linka na střední je zaplněná klišé a karikaturami možná zbytečně moc, někdy je seriál dalece za hranou směšnosti (v důsledku volnočasových aktivit studentů se život na škole a vlastně v celém městě stal hypernásilným místem, kde vás kdykoliv může zkopat banda teen karatistů), ale zatím v míře, kterou žánr snese. Chtělo by to ale ukončit - v třetí sérii tomu VÝRAZNĚ dochází dech.
S1:
Na Cobra Kai jsem byl zvědavý, neboť mi internet dal pár zajímavých soubojů a já se už nemohl dočkat, až to všechno uvidím zakomponované do nějakého příběhu. Bohužel se stalo to, co jsem sice trochu očekával, ale bál se připustit. Cobra Kai není seriál o boji, ale o bojovnících, což rozhodně není na škodu, ale bylo by dobré, kdyby se trochu ujasnili strany. Neříkám, že bych chtěl vidět ploché charaktery, ale neustále přebíhání mezi stranami není zrovna dvakrát příjemné, neboť celý seriál prakticky nevíte, komu máte fandit. Nehledě na to, že postavy mění své charaktery téměř lusknutím prstu. Navíc hlavní postavy (Lawrence a LaRussou) mají své výkyvy a někdy fandíte tomu, jen aby si to u vás pokazil a vy přešli k tomu druhému a naopak. Toto neustále přebíhání mezi stranami je vážně k vzteku a souboje, na které se tolik lákalo, tu jsou jen pouhým mžikem a občas je vidět, že to některým hercům moc nekope. Co se dalších postav týče, tak jejich jednání je vcelku pochopitelné, ale dost zbrklé a impulzivní, za což může i krátká stopáž, neboť vybudovat nějaké postavy na tak malém prostranství je celkem obtížné. I přes toto zklamání mě seriál bavil a nemohu se dočkat druhé série. Jen doufám, že se tyto neduhy nebudou opakovat, byla by to škoda. 75%
S2:
Prakticky vše, co jsem vyčítal první sérii bylo napraveno. Motivace postav jsou pevně dané, ale na rozdíl od první série je jejich změna stran trochu klidnější a důkladnější, za což palec nahoru. Bitek také přibylo a jsou servírovány v poměrně rychlejším tempu (první se odehraje hned na začátku). Jak to tak bývá, tak i tato série není bezchybná a někdo může namítat, že přílišné budování postav je na škodu a brzdí to jinak dobře vystavěný děj. To je možná pravda, ale já jsem si postavy náramně užíval a tato stagnace mi spíše vyhovovala. Bitky také prošli razantním vylepšením, takže je i na co koukat. Jediné, co trochu hapruje, jsou sem tam pubertální starosti (ale chápu, že se tu cílilo hlavně na puberťáky, kteří u Youtube sedí denně) a hlavně finále, které sice nemůže být lepší a osudovější, ale oproti zbytku je tam jaksi až moc vyhrocené. Dle mého je druhá série o chlup lepší, než ta první. I přes to mírné zaškobrtnutí na konci s finále nemohu zapřít, že jsem se náležitě bavil a s napětím očekávám třetí sérii. Kdo by to do té Cobra Kai řekl. 85%
S3:
Nebudu lhát, očekávání nebyla malá (zvláště u mě). A s blížící se krizí ve světě i na Youtube jsem byl rád, že Netflix značku chytil. Jen tvůrci trochu přibrzdili. Většina epizod se snaží mít hloubku a postavy prochází těžkými situacemi, ale seriál, který je postaven na bitkách a těch bitek ze začátku moc není, je trošku problém. Upřímně jsem si začal užívat sérii až někdy od pátého dílu. Tempo je ale velmi masivní a díky optimální stopáži nejde nudit, jen by to chtělo ten tah na bránu, jaký měla druhá série. I tak jsem rád, že seriál stále žije a už se těším na další sérii. Jen doufám, že tvůrci příště nebudou tolik přešlapovat a budou víc jednat. PS: Mandalorian se se svým fan-servicem může zahrabat. :) Tady to je úplně jiná liga, hlavně pátá a poslední epizoda. 80%
S4:
Nakonec čtvrtou sérii, skoro přesně rok po premiéře třetí, hodnotím stejně jako první a nedělá mi to vůbec dobře. Důvodem je, že se tato série podobá hodně té první a to včetně těch neduhů, které jí činily méně vděčnou. Zase tu máme dítě, který šikanují, takže se z něho stane ještě větší svině, než ta co ho šikanovala a podobným stylem to potkává všechny postavy. Stávají se z nich svině a vzápětí klaďasové lusknutím prstu. Postavy se sice podobají víc realitě, ale bohužel u fikce má vývoj vypadat trochu jinak. A jak tak koukám na komentář k první sérii, začínám se opakovat, stejně jako seriál. Na pátou se opatrně těším, ale už by mohl směřovat ke konci. 75%
Tak to jo! Návrat do 80-tých let. Zabka a Macchio vytažení z hlubin zapomnění, pak se připojil i Martin Kove. K tomu ve druhé řadě Garrison, Thomas, O´Dell a ve třetí Tamlyn Tomita, Traci Toguchi, Yuji Okumoto a Dee Snider! A jako třešnička na dortu Elisabeth Shue. Jednotlivé série se pro mě vždy rozjížděly pomalu, ale ke konci vždy dostaly správné grády. Pro milovníky a pamětníky 80-tých let a filmové tvorby z té doby je tenhle seriál zkrátka bomba. Nutno dodat že nejen pro ně. Takže hurá a jen tak dál.
Takhle se mají dělat poučné a přitom nenudící seriály pro mladé (a jejich rodiny). Mile jsem byl překvapený kvalitou bojových scén a zvládnutou nostalgií.
Tento seriál není pro mladé. Pokud je vám méně než 35 let a neviděli jste Karate Kida (toho původního), tak asi nepochopíte, co je na tomto seriálu to nejzábavnější. Naprostá, nečekaná bomba, jízda na vlně nostalgie, která bude aspirovat na nejlepší seriál roku. Nebo prostě měknu...
85% - Ohromná pecká, která si nádherně hraje s nostalgií na slavný film Karate Kid z roku 1984 a jeho pokračování. Opravdu mě hodně překvapilo jak moc se tvůrcům daří po 30 letech navázat na původní filmy a je viděl, že i pro ně se jedná o srdcovou záležitost. Daniel a Johnny jsou stále hrozně sympatické postavy, oběma fandíte a stále jejich spojení výborně funguje. Obával jsem se zapojení nových dětských postav, ale rychle jsem byl vyveden z omylu. Nové postavy jsou taktéž opravdu sympatické a jejich zapojení do děje funguje. Je vidět, že si všichni tento velký návrat užívají. Velkým překvapením bylo i několik dalších cameí vedlejších postav z původních filmů. Taktéž výborně vypadají akční bojové scény, které mají skvělou choreografii.
Díky Karate Kid z roku 1984 jsem si vybudovala odpor vůči osmdesátkám, přesto uznávám, že Cobra Kai ta stylizace velmi sluší a především je zábavná. „Staříci“ z původního filmu dostávají stejný prostor jako nový puberťáci, jejichž chování mě jen výjimečně prudí, třebaže je naivní a extrémní.
Druhou řadu musím pochválit za vymakanější akci a méně předvídatelný děj.
Ve třetí se konečně ujasní strany, směřuje do finále.
Čtvrtá série překvapivě není konečná. Nadále si udržuje kvalitu, přidává i několik klíčových novinek (např. extrémně hustého padoucha) a ani na okamžik nepřestává bavit.
A pak je tu pátá – finální – řada, kde už se jede ve velkém a teče krev.
Tohle nostalgické melodrama se svérázným humorem jen tak neomrzí.
Karate Kid: New Generation. Nejpříjemnější seriálové překvapení roku. Nechápu, jak někoho vůbec mohlo napadnout natočit seriálové pokračování Karate Kida po třiceti letech. A už tuplem nechápu, jak se to mohlo tak povést! Zabkův stárnoucí Johnny Lawrence je přesně ten typ zábavného cool losera, kterého nejde nemít rád (hlavně kvůli jeho humpolácké 80's povaze, která si s dnešní dobou příliš netyká). Kupodivu to ale vůbec nestojí jen na něm - snad všechny postavy (i ty vyloženě okrajové) tu mají své místo a dokáží být velmi zábavné a různými způsoby sympatické. Abych se tu zbytečně zdlouhavě nevykecával - Cobra Kai je nejlepší současný rodinný seriál, který velmi dobře ukazuje, jak mohou křivdy minulosti i po mnoha letech plodit a přiživovat křivdy nové (a leckdy mnohem hlubší, osudovější a tragičtější). Současně je to možná nejlepší současný romantický teenagerovský seriál, kde se kromě obligátních lásek a zrad nečekaně působivě a uvěřitelně tematizují dnešní podoby šikany mezi dětmi a mládeží. A nakonec je to asi nejlepší seriál s tematikou bojových umění. To je ale spíš kvůli chabé konkurenci a protože karate (a s ním spjatá filosofie) zde ani omylem není ústředním motivem, ale je pouze jedním z mnoha. Takže... Kde je sakra ta třetí řada?! S01: 80 %; S02: 80 %