29. 3. 1943 došlo k přestřelce mezi německou hlídkovou lodí a rybářskou bárkou Brattholm v Toftefjordenu u pobřeží Norska. Rybářská loď vezla výsadek 12 vojáků speciálních sil vycvičených v Británii k sabotážním akcím, 8 tun výbušnin a dalšího vybavení. Cílem operace „Martin“ byly sabotážní akce na německých základnách v Norsku. Po krátkém nerovném souboji se Brattholm potápí. Jeden muž z komanda je zabit, dalších 10 mokrých a promrzlých commandos se vzdává německé přesile na břehu. Toto je příběh dvanáctého z nich, Jana Sigurda Baalsruda. Tomu se daří uprchnout a ač zraněn, prchá vstříc hranicím Švédska. V patách mu jsou nejen vojáci Wehrmachtu, ale i SS vedená Kurtem Stagem, který je nechvalně proslulý tím, že mu ještě nikdo nikdy neunikl. A jelikož zatím ze zajatců nikdo nepromluvil, má eminentní zájem dvanáctého muže dopadnout. Nejneuvěřitelnější na tomto příběhu je, že se skutečně stal…
Dané téma znělo hodně zajímavě a díky tomu jsem očekával i zajímavý film. Bohužel zpracování je neuvěřitelně nevýrazné a film i přes poutavé téma, nemá moc co nabídnout a přestože by měl napínat, spíše nudí.
Norský režisér Harald Zwart, pracující nějaký čas v Hollywoodu převážně na komediích, se vrátil do své vlasti a natočil snímek o jednom z největších a nejvytrvalejších hrdinů válečné norské historie Janovi Baalsrudovi. Norská kinematografie tak získala jeden ze svých nejsilnější válečných portrétů jedince. A je dobré připomenout, že se jedná o remake snímku 'Ni liv' (1957), který vypadá jako norská verze příběhu opravdového člověka. A to doslova. Dějová podobnost se sovětským snímkem 'Příběh opravdového člověka' (1948) je skutečně markantní. Sovětský snímek vypráví o stíhači, norský o odbojáři. Společná je právě dějová linka, ve které se jedinec snaží v nehostinných mrznoucích podmínkách za dramatických situací za každou cenu dostat domů. Pod heslem: -Hlavně se nevzdávat a věřit si!- snímek poukazuje na strasti a utrpení jednoho člověka s ohromnou touhou přežít. Zpočátku je film však velice vágní a obsahuje vcelku nudné pasáže. Kdo však vydrží, dočká se takřka šokujících scén, kdy emoční hladina vystoupí setsakramentsky vysoko. Vrcholem všeho dění je asi scéna, kdy si hrdina tohoto příběhu sám uřezává omrzlé prsty na nohou. Už při pohledu na tento čin musí každý divák cítit tu ohromnou bolest. Krapet zklamání přináší německé vojsko. Už námětově v podobném snímku 'Bílé peklo' (2001) bylo daleko drsnější. Hollywoodský styl je na snímku hodně znát. Kromě děsivého příběhu máme možnost spatřit také nádherné scenérie opuštěné zamrzlé krajiny. Obzvlášť v cinemascopu tyto záběry vyniknou. Snímek jako takový je sice hodně konvenční, ale velmi silný příběh všechny neduhy po divácké stránce plně vynahradí. Ohromné uznání si zaslouží Thomas Gullestad v hlavní roli, který si během natáčení také vytrpěl své.
Severská tvorba mě prostě baví, to nebudu zastírat. Trošku více syrová a por mě jedinečná je dánská tvorba, ale toto je naprosto brilantní kousek. Je to podle skutečné události = + , je to syrové a neamerické = + , mrazivá atmosféra a nádherné scenérie Norska = + , částečně je to survival navíc v době druhé světové války = + . Nádherný syrový snímek u kterého budou jistě někteří lidé občas odvracet zrak. Jak píše kolega martin-mickey-stusak a já souhlasím, napadlo mě to samé.. nabízí se jistá podobnost s filmem Bílé peklo. Téměř dokonalý snímek.
Natáčelo se částečně ve vesnici Lyngseidet v Lyngenu, kde byl v 50. letech natočen i první film o Baalsrudovi, "Nine lives".
Krátce poté, co režisér Harald Zwart oslovil hudebního skladatele Jamese Hornera, aby se ujal hudby k tomuto filmu, Horner zahynul při leteckém neštěstí.
Thomas Gullestad, který hraje Jana Baalsruda, je známý především jako norská rapová hvězda. Je členem rapové skupiny Klovner i kamp a vystupuje pod jménem "the finger".