Wakefield

62%
Wakefield
Plakát traileru

Muž má krizi osobnosti a tak jednoho dne přejde přes ulici, schová se v opuštěném domě a začne tajně pozorovat svou rodinu. Dny plynou, rodina ho hledá a muž zůstává ukrytý v domě naproti. Jak dlouho to dokáže vydržet, než na něj okolí přijde?




Brenan88
Brenan88
47 170 bodů
7.5
Ani si nepamatuji kdy naposledy jsem se tak těšil na závěr filmu jako v případě Wakefield. Né snad proto,že by byl snímek hloupý,nebo nudný. Jen jsem se nemohl dočkat toho finálního rozuzlení. Snímku by slušelo kdyby měl ještě o pár minut více,protože nás tak připravil o pořádnou dávku emocí. K samotnému filmu snad jen to,že se jedná spíše o komorní snímek,kterému vévodí bravurní Bryan Cranston. Moc se toho po celou dobu sice neděje,ale myšlenkové pochody a úvahy hlavního hrdiny jsou místy zajímavé a trefné. Každého snad aspoň jednou v životě napadlo co by se stalo kdyby zmizel. Velmi slušný snímek!
hanys_
hanys_
18 781 bodů
6
Cranston tu roli glosujícího podivína docela zvládl, minimálně po skončení filmu to celé k přemýšlení taky nutí, takže za mě asi spokojenost. Rozhodně se z toho nápadu povedlo vytěžit víc než jsem čekal.
Edward
Edward
2 487 bodů
6
6/10

Dodatečné informace

Původní název:
Wakefield (více)
  • USA Wakefield
  • USA A Vida em Espera
  • USA El Señor Wakefield
  • USA Môj tajný život
  • USA Wakefield - Nascosto nell'ombra
  • USA Во всем виноват енот
Země původu:
USA
Tržby:
0,8 mil. USD (celosvětově)
Ocenění:
Žádná ocenění

Podobné


  • Vlak, do kterého Wakefield nastoupil na nádraží Grand Central, byl tažen dieselovým motorem. Výpadek proudu mohl mít vliv na pohyb vlaku (elektrické vlaky se zastavily vpředu atd.), ale neměl by vliv na světla ve vlaku, protože proud pochází z dieselové lokomotivy.
  • Vychází také z aktualizované Hawthornovy povídky "Wakefield" od E. L. Doctorowa, která vyšla 14. ledna 2008 v časopise New Yorker.
  • Aby byl vztah mezi oběma hlavními představiteli věrohodnější vzhledem k odtažitosti jejich domácích životů, navrhla režisérka Robin Swicordová, aby se oba pokusili o terapeutické sezení, které by podle ní mohlo urychlit jejich intimní sblížení. Oba si museli nepříjemně dlouho hledět do očí, když jim režisérka navrhla, aby si jeden druhého představili jako miminko, pak jako šestileté dítě atd. Pak si museli sednout na podlahu zády k sobě a třít si lopatky o sebe. Bryan pak musel Jennifer sundat ponožky a podívat se jí na nohy. Museli se postavit vedle sebe a vzájemně se očichávat. Snaha udržet si po celou dobu sezení vážnost se ukázala pro obě strany jako docela obtížná.