Články o Rosemary's Baby

Na konci 60. let vznikl jeden z největších hitů nejen Romana Polanskiho, ale celého hororového žánru. Film Rosemary má děťátko (Rosemary's Baby) zestárl velmi dobře, a to především proto, že se spíše než na prvoplánové lekačky či výjevy monster zaměřuje na těžko uchopitelný, psychologický teror, jemuž musí čelit mladá žena po nastěhování do zdánlivě idylického manhattanského bytu. Zanedlouho se dočkáme prequelu s názvem Apartment 7A, v němž nepůjde ani tak o překvapivé pointy jako spíše o vrcholně znepokojivou atmosféru.

Jeden z nejmrazivějších filmových hororů historie natočil roku 1968 polský režisér Roman Polanski, jehož nestárnoucí Rosemary má děťátko (Rosemary's Baby) nyní obdrží dějového předchůdce s názvem Apartment 7A. Julia Garner (Neskutečná Anna) a držitelka dvou Oscarů Dianne Wiest (Hana a její sestry) se na prvních fotografiích vrací do roku 1965 a rozehrávají dosud neobjasněný příběh mladé ženy Terry, která se léčí z drogové závislosti pod dohledem starého manželského páru, z něhož se v původním filmu vyklubali uctívači satanistického kultu. Garner se představí v hlavní úloze, již v originálu krátce zastala Victoria Vetri, a Wiest přebírá roli sousedky Minnie Castevet, která před šestapadesáti lety vynesla Oscara Ruth Gordon.

Počet remaků populárních knih každým rokem roste. Ať už se jedná o horor či pohádku. Je to zkrátka trend, který ještě dle všeho ani dlouho trendem být nepřestane. Jak už to ale ve světě filmu bývá, ne každý se dá považovat za povedený. Obecně platí, že čím kvalitnější kniha, tím lepší filmové zpracování. Jak je na tom známý horor z pera Ira Levina?