Recenze filmu Kvarteto

42%

Kvarteto

2017

1h 33mFilm
  • Česká republika

Komentáře a recenze 25

Dle počtu bodů
filmfanouch6
filmfanouch6
12 654 bodů
6
Herec Miroslav Krobot se po Díře u Hanušovic podruhé usídlil na režijní sesli a jeho druhý film je v podstatě stejný jako první. To znamená: 1) Nehledejte žádný děj. Stejně jako u Díry u Hanušovic se jedná o film poskládaný především ze situací. 2) Humor ve filmu je, ale většina jich vychází pouze na půl plynu. 3) O postavách se toho moc říct nedá, především se o nich v podstatě dozvíme pouze detaily a nic víc. Krobot se v podstatě pokouší zachytit život třicátníků na pokraji krize středního věku a daří se mu to na půl plynu. Jakékoliv ambice totiž jdou stranou a v podstatě to vypadá jako Krobot střídal několik žánrů. Je to komedie? Je to romantika? Je to drama? Letos vzniklo plno horších filmů než je Kvarteto. Avšak vzniklo také plno lepších.
avenis
avenis
12 510 bodů
1
Tak jsem se tou pražskou frustrací pronudila až do konce. Místy i protrpěla, když kvarteto hrálo hudbu. Pokud mám něco hledat na pozadí postav, tak tam nacházím jen duševní bídu, smutek, nepochopení a marnost. Dívka, která zpočátku působí sympaticky, rozvine škálu sobeckých požadavků, její partner se nepřiměřeně snaží být tím dnešním panem dokonalým, obě matky svým synům dost ztrpčují život a zbytek vzorku pražské současné společnosti taky není zrovna moc sympatický. Když se točí film o bandě cvoků, musí to být aspoň vtipné. Tohle tedy nebylo. (18.10.2022)
JosefTomas
JosefTomas
9 989 bodů
Krobot není špatný, ale tady mu to nějak nejde a jak v případě Pout(2009) jsem i tento film po půl hodině vzdal, protože jsem vůbec nevěděl, co se tam děje, co postavy chtějí, o čem tu vůbec celé je a podobně. Jen kamera byla celkem dobrá.
Petrson
Petrson
4 166 bodů
5.5
Asi dobrý záměr, asi dobrý nápad na další "samotáře", tentokráte z Olomouce, ale ne vždy se vše podaří na 100%. V Kvartetu není silný příběh (záměrně), nebo není rozklíčovaný. Kromě nulového děje tu hrají na pozadí jemné vztahové vazby a to je to jediné, kde se děj dostává zdánlivě dopředu. Ale mohlo to být hustější. O nikom nic nevíme, málo prostoru (snad kromě Báry Polákové). "Chcípácké" nehraní a nuda dominuje. Závěr jasně ukazuje, že i bez herců by to byl možná stejně dobrý film o bytové kultuře a architektuře Olomouce. Každým záběrem musí projet tramvaj a město musí prázdné. Neživot musí dominovat. Díra u Hanušovic od stejného režiséra byla pro mne lepší a výtvarnější, škoda že ve filmu nehraje sám Krobot. Zapadl by perfektně.
  • drzost natočit v tomto tempu scénář napsaný na dvou listech papíru, oceňuji, ale pak to mělo být ještě pomalejší (třeba Haneke a jeho skvělá pomalá Láska, jde to)
  • párty v muzeu, párty v hospodě ( nesmyslné tance na nesmyslných místech ) ...co mě zaujalo
stantheman
stantheman
2 399 bodů
5.5
Kvarteto - zajímavý nápad , který skončil nezajímavě , tak by se dalo shrnout poslední počin p. Krobota. Mě to prostě nevzalo. Pomalé tempo ani nevadí , spíše nedostatek vnitřní energie. To co je obvykle Krobotovou předností...tady vyznívá nějak do ztracena....Výsledek ? Rozpaky...
dalebacek1982
1 854 bodů
0
Něco tak neskutečně nudnýho jsem dlouho neviděl! Tipuju, že si z nás Krobot akorát udělal prdel! Ale já se nesměju, protože tohle byla prostě sračka! S R A Č K A! Odpady dávám fakt málokdy, ale tady se jinak nedá...
davus.p
1 323 bodů
0
Nejchcípáčtější film v historii českého chcípáckého filmu a teoretická komedie, která v praxi postrádá jakýkoli humor. Smutná podívaná.
bLaCk0uT
327 bodů
9.5
Na Kvarteto se dá koukat jako na typický "český film", takový ten malý film o malých lidech s malými příběhy. Bez velkých vzedmutí a velkýho patosu žijí svý malý životy na malým městě. A tuším, že tak to budou někteří lidé a též i kritici vidět. Inu, porouchané citlivosti a chronické otupělosti neporučíš. Já si film užíval s neskrývaným potěšením. Nechával jsem se nachytávat více či méně skrytými odkazy a poctami k mnohým filmovým vlivům, a vždycky, když už jsem měl jakoby vyhmátlý, cože mi to připomíná (tu koncept dogma, tu bergmanovský motiv, tu dekadentní italskou novou vlnu, tu zas naše šedesátky), tak mi scénáristi Krobot se Smékalem ukázali dlouhej nos a prdli tam ten svůj humor bez srandy a posunuli to úplně jinam. Je to bezpochyby silný autorský film, oba jsou tam vepsaní jako nápisy na náhrobcích. Sevřeným sociálním prostorem Kvarteta si sami autoři nasadili vysokou laťku na kvalitu dialogů, na jejich načasování, vyladění i víceúrovňovou konotaci. A povedlo se jim to. Občas jsem se spolu s postavami filmu ptal, zda to myslí vážně, nebo si dělají legraci. Pro tenhle film bylo typické, že v okamžicích, kdy se smálo celý kino, tak se na plátně nesmál nikdo a když se tam pak někdo smál, tak z toho mi bylo buď spíš smutno nebo mrazilo. Je to film o štěstí, který tam nikde moc vidět není (a když se objeví rodiče hlavních dvou mužských protagonistů, tak je jasný proč). Jenže to štěstí je tam furt. Já ho našel ve vnitřní svobodě postav, protože chtít žít svobodně je štěstí. Já to štěstí cítil v trápení postav, protože se trápí jen ten, kdo cítí a cítit, to je štěstí. Já to štěstí cítil sám v sobě, protože jsem si asi v půlce filmu uvědomil, že je znám. Ty postavy a jejich příběhy. Protože Ponorka. Ta kultovní hospoda, která se ve mě nadosmrti otiskla, ta byla vždycky azylem pro přesně takový postavy. Jako je Tomáš, Bátrflaj nebo Simona. Jako jsem byl já sám. Ponorka je prostě pro ten film určující, stejně jako samotná Olomouc, kterou brázdí tramvaje jak bludní Holanďani, ale jinak jste tam na ulicích jakoby sami. Ty prázdný ulice i prázdný náměstí si vybavuju z osmdesátejch i devadesátejch let a jsem si jistej, že autoři je tak znaj z dekád dřívějších v ještě syrovější podobě. V tom olomouckým osamění maj vztahy víc intenzity, víc hloubky. Ale míň slov. Míň zbytečných, sladkých či vtipných slov. Proto tady mluvíme ve více rovinách, jedna věta, víc významů. Trápíme se náznaky a tím se tak lepíme k sobě. Takhle to tu máme. V Olomouci. V Ponorce. Díky za tenhle nadčasový film. Díky za skvělej scénář, silnou a pevnou režii, vynikající a do postav přesný herecký výkony, zejména pan Plesl je pro mě kandidát na Lva, beuchybná v roli Simony je pak Bára Poláková. Ale film je skvělý i díky výborně vybraným neokoukaným tvářím a jejich autentickému a pokornému herectví. Zvlášť Bátrflaj/Pavlína Štorková a Funés/Zdeněk Julina, ti jsou taky na Lva. Díky za kameru i střih, udělaly moc pro jedinečnou atmosféru. A hudba! Ač se občas u ní dalo jen trpět, seděla tam skvěle.
Pepazdepa
269 bodů
8
Pomalé tempo filmu je jeho velkou předností. Na vztahové nuance mezi postavami je spousta času, jsou dobře a čitelně zahrány a tím pádem scénář nemusí být polopatický a doslovný, což je jedině plus. V zásadě jednoduchý příběh (jednoduchý v dobrém slova smyslu) je artikulován pomocí promyšlené kompozice neuspěchaných scén a delších záběrů ve výrazných olomouckých lokacích. Zdá se mi, že Krobot se Smékalem neměli potřebu předkládat "velký příběh" a "velké téma" (podobně jako v jejich aktuální inscenaci Honey), hledat v tomto filmu takovéto ambice pak musí vést ke zklamání či minimálně rozpačitému přijetí. Vztahová katastrofa, ke které zdánlivě příběh tenduje, se nejen že nekoná, ale dochází k novému rozložení možností ve vztahovém víceúhelníku, a to přináší potřebnou naději.
RenakovaVendy
RenakovaVendy
37 bodů
2
Těšila jsem se především na lokace filmu mé oblíbené Olomouce, které byly bezesporu natočené krásně, ale Krobot jako režisér selhal. Proč je český film a kinematografie tak nezáživná, to nepochopím. Není co hrát, film je o ničem a do toho je tam ke všemu uřvaná Poláková, která je nesnesitelná snad v každém filmu. Je to prostě nuda nad nudu, v polovině jsem to musel vypnout, protože není o co stát. Čeští režiséři a herci až na pár výjimek, stojí za houby.

VOD žebříčky

VOD žebříčky