Recenze filmu Dunkerk

80%

Komentáře a recenze 134

Dle počtu bodů
dis
dis
461 bodů
9
90% Nolan umí, tím jsem si jistej už od Mementa. Dunkerk je jedna z nejzajímavějších epizod II. světový. A nedá se říct, že by si jí filmaři nevšímali. Když pomineme dokumentárně pojatý snímky, tak přinejmenším sluší jmenovat dva, černobílej film Leslieho Normana z roku 1958, hodně soustředěnej na lidský osudy, a dokudrama z roku 2004 (hrál v něm Timothy Dalton). Nolan uchopil celou tu tragickou a heroickou záležitost na velkofilmový poměry úplně nezvykle. Trochu jako antitezi Zachraňte vojína Ryana, zato dost připomíná český válečný filmy z časů, kdy měla naše kinematografie co pořádně říct: Nebeský jezdce například. To je nejspíš tím, že je Angličan. A Dunkerk je bytostně anglickej film. Jediný, co můžu maličko namítnout, že i sem vložil Nolan svý typický hrátky s dějem.Lineární anebo úplně jednoduchý vyprávění by ho nejspíš zadusilo. Několik dějových linií, přemety a návraty v časový souslednosti? Ok. Ani příběhový hádanky mi nevadí, i když jich není málo - to všechno se dá domyslet a dofabulovat. Alespoň to vtáhne diváka hlouběj do dramatu. Postavy jsou načrtnutý, ale za nima je schovanej celej jejich malej vesmír. Jsou dokonale věrohodný v každým gestu i slovu (a těch je zatraceně málo, což bývá často znak dobrýho filmu). Fantastický hudební podkres - Zimmer se překonával, chvílemi z hudby mrazilo. Celej film laděnej do šedi, bledě okrovejch a modrejch tónů. Široširý placatý písčitý pobřeží, moře a nebe. Minimum krve, i když mrtvejch tisíce. Tam, kde Spielberg staví na roztrhanejch tkáních a lidskejch osudech, je Nolan civilní. I v těch nejděsivejších momentech zvláštně zkázněnej. Vůbec neukazuje Němce, a když není vyhnutí, tak jen jako rozmazaný siluety. Jediná scéna rozvibruje barvy a emoce: to když připlouvají civilní lodě, aby pomohly s evakuací. Tohle je fakt, o kterým se tady skoro nic neví, třebaže si vysloužil pojem: the Dunkirk spirit, což označuje britskou soudržnost ve zlejch časech. Film Dunkerk je oslavou britskejch letců, obyčejnech lidí a vojáků Británie. Bez patosu a s neuvěřitelným filmařským umem. Letecký souboje zachycený tak nádherně, jak to uměl snad jen Myiazaki. Obrazně řečeno, nelítaj tu střeva. Ale jsou chvíle, jaký v jinejch válečnejch filmech nezažijete: reálnej dojem, že válka je všudypřítomná bytost nebo pach ve vzduchu, a vy ji vnímáte...
majhan
majhan
453 bodů
8
Téma mne moc neoslovilo, tak bylo doporučeno synovi ke shlédnutí. Na dotaz jaké bylo kino odpověděl: "No asi bych si film sám od sebe taky nevybral, ale možná by to bylo škoda. Byl to mohutnej zážitek! Díky moc." Zkrátka lakonicky a stručně řečeno, že to stojí za to vidět.
mil0
mil0
445 bodů
7
Dunkirk je vizuálně úchvatný film o druhé světové válce, který sleduje tři časové linie evakuace vojáků. Film je zajímavý, ale má slabé postavy a zmatenou strukturu. Neni to ten "nej" film od Christophera Nolana.
  • Film je vizuálně působivý
  • V celku i historicky věrný
  • Film má netradiční styl vyprávění
  • Film je matoucí
  • Postavy jsou slabě napsané
  • Film je trochu nudný
sisisi
sisisi
441 bodů
9.5
Dunkerk jsem viděla v imaxu a musím říct, že to stálo za to. Hned od první vteřiny si člověk připadal, jako když je opravdu ve Francii. Hudba tomu ještě přidala, jelikož byla v rytmu zrychleného srdečního tepu. Srdce mi klepalo o 106. Bála jsem se nějakých krutostí a nechutností, ale ukázalo se, že zbytečně.
Bori02
404 bodů
9
Tvorbu Nolana už mnoho let nadšeně sleduji. Válečné téma mi ze začátku k režisérovi nesedělo, ale film dopadl velmi dobře. Filmařsky je absolutně perfektní. Nádherná kamera, práce s atmosférou, střih, všechno je výborný. Nejlepší zážitek byl v IMAXu na velkém platné z 70mm filmového pásu.
polopaticky
361 bodů
8
Nejupřímnější a nejpřínosnější snímek Nolanovi dosavadní tvůrčí práce. Svým přístupem k látce se Nolanovi daří v divákovi úspěšně vyvolat pocit lidskosti a sounáležitosti, které se postupem času ze společnosti vytrácejí. Stejně jako v ostatních Nolanových dílech dochází i u Dunkerku k jedinečné práci s časem, jakožto relativní proměnné veličiny; k maximálnímu využití výrazného dramatického hudebního podkresu; a u hlavních postav k boji s vlastními duchy, čímž poukazuje na to, že každý z nás má své stinné stránky, které v určitý okamžik vyvstanou na povrch, a to i u zdánlivě bezchybného a racionálně uvažujícího člověka, zvláště když jde o ten nejsilnější lidský pud, kterým je sebezáchova.
bLaCk0uT
327 bodů
9
Čas, čas, čas. Fascinace časem se přelévá i do Nolanova vyobrazení operace Dynamo. Ten tak trochu v Mannovském stylu natočil válečné inferno po svém a znovu originálním způsobem. Sladění linií země, moře, vzduch je kumšt, ale už jednou jsme to viděli. Strukturálně postupuje prakticky jako v Počátku. Vizuálně jde o pastvu pro oči. Hoytema sází na prostředí ve své přirozené kráse, ať jde o pláže Dunkerku nebo Severní moře. Zimmer tentokrát především doplňuje obraz. Strhne kde má, ale samostatně nebude fungovat tak dobře. Herecky není co vytknout. Minimum dialogů. Hardy je i na tak malém prostoru největší kápo. Dobré odpoledne...
mkubalikova
mkubalikova
313 bodů
10
Tohle dokáže a dovolí si natočit jen Christopher Nolan. Ještě dvě hodiny po projekci nemohu chytit dech. Pro mě jeden z nejlepších filmů roku a možná úplně nejlepší válečný film, co jsem viděla v kině (sorry Steve). Nolan je bůh a Zimmer ďábel! Nekompromisních 100%
zrzinda2408
306 bodů
8.5
Jeden z filmů, co mě velice zaujal.. Netušíc, že z daného filmu budu tak nadšená, mě přátelé na něj dotáhli. Valečným filmům jsem se do té doby spíše vyhýbala a moc šancí jim nedávala. Tento film mě, ale ba naopak velmi uchvátil a vtáhnul do děje. Vřele doporučuji!
Pepazdepa
269 bodů
8.5
Těšil jsem se na dobrý válečný film, dostal jsem něco ještě lepšího. Dunkerk je totiž především velmi mazaný válečný film, vyprávěný stylem, který z už tak napínavého příběhu dělá ještě napínavější a od začátku do konce velmi vypjatou podívanou. Je ambiciózní a působivý a přitom není tak zbytečně nafoukaný jako třeba Interstellar. Také střídmá stopáž mu sluší. Melancholická nálada ve stylu Tenké červené linie se tu mísí s vyzněním Příliš vzdáleného mostu, každá epizoda má svůj smysl a divák má radost, když se střípky toho malého velkého dramatu jeden po druhém postupně skládají k sobě. Po nějakém čase se mi opravdu líbila i takřka nepřetržitě hrající a velmi netradiční hudba Hanse Zimmera.