dis
461 bodů •
9
90%
Nolan umí, tím jsem si jistej už od Mementa. Dunkerk je jedna z nejzajímavějších epizod II. světový. A nedá se říct, že by si jí filmaři nevšímali. Když pomineme dokumentárně pojatý snímky, tak přinejmenším sluší jmenovat dva, černobílej film Leslieho Normana z roku 1958, hodně soustředěnej na lidský osudy, a dokudrama z roku 2004 (hrál v něm Timothy Dalton). Nolan uchopil celou tu tragickou a heroickou záležitost na velkofilmový poměry úplně nezvykle. Trochu jako antitezi Zachraňte vojína Ryana, zato dost připomíná český válečný filmy z časů, kdy měla naše kinematografie co pořádně říct: Nebeský jezdce například. To je nejspíš tím, že je Angličan. A Dunkerk je bytostně anglickej film. Jediný, co můžu maličko namítnout, že i sem vložil Nolan svý typický hrátky s dějem.Lineární anebo úplně jednoduchý vyprávění by ho nejspíš zadusilo. Několik dějových linií, přemety a návraty v časový souslednosti? Ok. Ani příběhový hádanky mi nevadí, i když jich není málo - to všechno se dá domyslet a dofabulovat. Alespoň to vtáhne diváka hlouběj do dramatu. Postavy jsou načrtnutý, ale za nima je schovanej celej jejich malej vesmír. Jsou dokonale věrohodný v každým gestu i slovu (a těch je zatraceně málo, což bývá často znak dobrýho filmu). Fantastický hudební podkres - Zimmer se překonával, chvílemi z hudby mrazilo. Celej film laděnej do šedi, bledě okrovejch a modrejch tónů. Široširý placatý písčitý pobřeží, moře a nebe. Minimum krve, i když mrtvejch tisíce. Tam, kde Spielberg staví na roztrhanejch tkáních a lidskejch osudech, je Nolan civilní. I v těch nejděsivejších momentech zvláštně zkázněnej. Vůbec neukazuje Němce, a když není vyhnutí, tak jen jako rozmazaný siluety. Jediná scéna rozvibruje barvy a emoce: to když připlouvají civilní lodě, aby pomohly s evakuací. Tohle je fakt, o kterým se tady skoro nic neví, třebaže si vysloužil pojem: the Dunkirk spirit, což označuje britskou soudržnost ve zlejch časech. Film Dunkerk je oslavou britskejch letců, obyčejnech lidí a vojáků Británie. Bez patosu a s neuvěřitelným filmařským umem. Letecký souboje zachycený tak nádherně, jak to uměl snad jen Myiazaki. Obrazně řečeno, nelítaj tu střeva. Ale jsou chvíle, jaký v jinejch válečnejch filmech nezažijete: reálnej dojem, že válka je všudypřítomná bytost nebo pach ve vzduchu, a vy ji vnímáte...
