Petr Miller pracuje již řadu let pro imigrační úřad v Londýně. Zaběhaný rytmus jeho života jednoho dne přeruší podivný telefonát z Prahy. V nemocnici leží po autonehodě svobodná matka, která ho v případě nouze uvedla jako opatrovníka svého dítěte. Ema je totiž jeho dcera. Petr je naprosto šokován. Musí jít o nějaký omyl. Nemá děti a ani netouží je mít. Přesto nedokáže nad situací jen tak mávnout rukou. Co když je Ema opravdu jeho dcera a on je její jediná šance, jak se vyhnout dětskému domovu? Chlapovi, který byl do padesáti let zvyklý žít sám a rozhodně si nechce komplikovat život emocemi, převrátí soužití s osmiletou holčičkou život doslova vzhůru nohama. A navíc je mu v patách nesmlouvavá sociální pracovnice, a tak Petr musí učinit zásadní rozhodnutí: Pokud se chce stát právoplatným rodičem, je nutné najít pro Emu matku! Ve stejné chvíli se seznamuje s Marií, která podobně jako Petr žije pro svou práci a téměř ztratila naději na to, že ji potkají obyčejné radosti života. Marie se rozhodne oběma pomoci. Je třeba nemilosrdné úřednici předložit uvěřitelnou historku. Začíná hra na lásku… Ale jak skončí? I zázraky se občas dějí. (Falcon)
I když zápletka je klasická a děj probíhá předvídatelně, na mě film zapůsobil velmi dobře. Je to taková česká Zelená karta okořeněná o příběh malé holčičky, která přišla o mámu. Ondřej Vetchý zahrál novopečeného jalového otce perfektně, malá herečka zahrála také velmi dobře. Ondřej Vetchý dokázal, že zahraje téměř cokoliv a skvěle. Zpět k filmu, dobrý rodinný film, který má chvílemi hloubku, chvílemi je i veselý. Za ve své kategorii velmi dobrý počin.
Havlíkova prvotina mě trochu zklamala, tohle už ale bylo hodně dobré. Je z toho cítit taková ta pohodová atmosféra, která obvykle tuzemské filmy vůbec neprovází, navíc se Pohádky pro Emu můžou opřít o civilního Vetchého i opět božskou Aňu. Tuším v tomhle novou Vánoční klasiku.