martin-mickey-stusak
36 580 bodů •
10
Snímek v podstatě ve stylu found footange, jen se nejedná se o horor, jak je zvykem. Je natočený kamerou postavenou na palubce taxíku, se kterou řidič občas pohne. Snímek je hodný k ocenění nejen nad odvahou autora, kterému byla íránskou vládou zakázána další filmová tvorba, ale hlavně výpovědí jednotlivců o íránském životě jaký skutečně je. Vznikl tak vlastně postdokument pojednávající o perzekuci, cenzuře, pronásledování. Výpovědi všech zúčastněných poukazují na skutečný obraz něčeho, k čemu má podle vládnoucích elit, neziskovek a zmanipulovaných lidí rozumný lid xenofobní postavení. Hned na začátku má divák možnost vyslechnout si rozhovor mezi mužem a ženou o tvrdých trestech za kdejakou maličkost v zájmu zákona Šaría. Šokuje i výpověď jinak usměvavé dívenky nad školním domácím úkolem natočit ´promítatelný´ film, což znamená držet se diktovaného seznamu veškeré cenzury.
1- Respektujte šátek
2- Žádný kontakt mezi muži a ženami
3- Vyhněte se špatnému realismu a násilí
4- Vyhněte se použití kravaty pro úspěšné muže
5- Nepoužívejte íránská jména pro úspěšné muže - místo toho použijte posvátná jména islámských světců.
6- Nepoužívejte diskusi o politických a ekonomických otázkách.
Ve finále dodá, že nejdůležitější rada je, že "Pokud si všimneme něčeho problematického, musíme to zcenzurovat"
Tvrdá rána mířená na filozofii filmařství umění samotného Jafara Pahaniho.
Dále tu máme režisérova fanouška kšeftujícího s DVD amerických filmů, umírajícího muže diktujícího na kameru svou poslední závěť, atd. Je toho hodně a samozřejmě to končí tak jak má. Uměleckým vyobrazením je z kamery odebrána (čti ukradena) paměťová karta, aby se nic z toho nedostalo na veřejnost. Jedná se o politický film v artovém provedení, kde realismus předčí očekávání, za kterým stojí jeden jediný člověk. Jatar Panahi. Stejně jako u svého předchozího snímku poukazuje na realičnost a povinností vnitřní nesvobody. Vše co tu prezentuje má nějaký smysl a důvod. Týká se to třeba i otáčení kamery. Jedná se o vizuální metaforu o tom, co dělá většina filmařů. Pozná divák jakou? Film je velice silnou záležitostí ve své výpovědi, který je potřeba vidět. Pro postkomunistické země je dokonce i hodně povědomý a je proto div, že je danými jednotlivci snaha se do něčeho takového opět hrnout.
