Zajímavosti o Taxi Teherán

72%

Zajímavosti 13

  • Podobně jako film Abbáse Kiarostamího Deset (2002) je tento snímek popisován jako "portrét íránského hlavního města" a jako "dokumentární film odehrávající se v teheránském taxíku, který Panahí řídí" s pasažéry, kteří se mu "upřímně svěřují".
  • Získal Zlatého medvěda na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně, což je druhé íránské vítězství. Prvním byl snímek Rozchod Nadera a Simin (2011) režiséra Asghara Farhadiho.
  • V rozhovoru po vítězství v Berlíně Džafar Panahí žádal úřady, aby povolily veřejné promítání jeho filmu v Íránu. Íránská vládní filmová organizace Cinema Organisation vydala prohlášení, které bylo zároveň oslavné i kritické: gratulovala Panahimu k vítězství a zároveň obvinila berlínský filmový festival, že udělením ceny šíří nedorozumění.
  • Předseda berlínské poroty Darren Aronofsky označil film za "milostný dopis kinematografii. ... naplněný láskou k jeho umění, komunitě, zemi a divákům."
  • V roce 2015 byl tento film v každoroční anketě kritiků časopisu Sight and Sound označen za 14. nejlepší film roku.
  • Film využívá podobnou koncepci a techniku jako proslulý snímek Abbase Kiarostamiho Deset (2002), který byl natočen na dvě digitální kamery připevněné k autu. Kiarostamiho film sledoval ženu, která jezdí po Teheránu s různými pasažéry, a zkoumal sociální otázky týkající se role žen.
  • Protože Jafar Panahi nemohl ze zákona opustit Írán, aby se festivalu zúčastnil, jeho neteř Hana Saeidi (která ve filmu hraje) se tam vydala, aby převzala cenu jeho jménem.
  • Aby se zabránilo upoutání pozornosti, nemohlo se v taxíku používat žádné umělé osvětlení. Džafar Panahí nechal na auto nasadit střešní okno, aby měl během natáčení dostatek světla.
  • Cestující hrají neprofesionální herci, jejichž identita zůstává anonymní.
  • Film se natáčel třemi malými kapesními kamerami Blackmagic Design Cinema v taxíku, aby nepřitahoval pozornost mimo auto a chránil bezpečnost herců.
  • Třetí film Džafara Panahího po jeho dvacetiletém zákazu natáčení.
  • Džafar Panahí začal natáčet skutečné zákazníky ve svém taxíku mobilním telefonem, ale když ho jeden ze zákazníků požádal, aby vypnul kameru a chránil jeho soukromí, rozhodl se režisér natočit dokudrama, aby své zákazníky nevystavil nebezpečí.
  • Krátce po oznámení premiéry filmu v Berlíně vydal Džafar Panahí oficiální prohlášení, v němž slíbil, že i přes zákaz bude pokračovat v natáčení filmů, a uvedl: "Nic mi nemůže zabránit v natáčení filmů, protože když jsem zatlačen do nejzazších koutů, spojím se se svým nitrem a v takových soukromých prostorách, navzdory všem omezením, se nutnost tvořit stává ještě větší touhou."