lamps
15 320 bodů •
7.5
Hravá černá komedie, přejímající v mnohém barevný vizuální styl Wese Andersona, představuje syntézu hned několika narativních a stylistických postupů. Příběh nesmělé ošetřovatelky Lízy, která se po smrti své pacientky rozhodne najít pravou lásku, spojuje bizarní humor, romantickou zápletku jako z Popelky, detektivní linii a dokonce prvky fantasy, neboť Lízino hledání partnera kazí duch japonského zpěváka, kvůli němuž je prokletá, a všichni její nápadníci nešťastně umírají. Díky takovému žánrovému anarchismu evokuje vyprávění najednou několik rozdílných emocí, které jsou však podřadné cílené komičnosti a čiré radosti z využívání artových složek novým a progresivním způsobem. Pohádkový happyend, během něhož Líza objeví svou skutečnou lásku, kterou měla přitom celou dobu přímo před nosem, tak působí naprosto samozřejmě a mile. Mám jenom trochu provinilý pocit, že sám bych Lízu asi nedokázal milovat nesobeckou láskou, namísto toho by mě asi lákalo chytit ji zezadu za copy a pěkně.... no, to už jsme zase v jiném žánru :D