Erigor

106

Uživatel o sobě nic nenapsal.

Česká republika

    Hodnocení 0

    Žádné hodnocení

    Komentáře 15

    Beze strachu
    Beze strachu (2020)
    V tomto dokumentu se říká že v Bangladéši je největší pláž světa – 120 kilometrů - a přitom podle netu je v Brazílii dvojnásobná. A že se tam ročně utopí 18 000 dětí ! Jenom dětí ! Neměl to být spíš celkový počet utopených ? Včera ve středu 22.9.2021 dávali dokument Beze strachu (nebo také Nasima - beze strachu) na Febiofestu ve Slovanském domě a dokonce si ho přišla uvést sama režisérka Heather Kessinger. Říkala že v Bangladéši byl holčičí surfařský klub ale lidé ho neskousli a i ty holky na plážích kamenovali a že Nasima jediná vydržela až do konce. Hořkého konce. Tak to naznačovala jedna z českých divaček po filmu při diskuzi. Pořídíte si děti a snům je konec. A vidíte ten paradox – pro někoho je snem pořízení vlastního dítěte. Nelze si nevzpomenout na případ té slovenské romské běžkyně. Tedy ona se v patnácti tak jako Nasima vdát nemůže ale otěhotnět ano a také jít na potrat. Respektive ona režisérka říkala že ten dokument natáčela 7 – 8 let a že my teď a tady v Praze jsme první obyčejní diváci na světě kteří ho vidí a že ještě neběžel ani v Bangladéši. Všech třicet diváků v sále se tou ctí tetelilo. Říkala že dnes už by se ho nebála promítnout i v Bangladéši, Nasima je dnes známou osobností i když má děti a že natáčí reklamy do televize. Dokument se odehrává hlavně na pláži u města Cox‘ Bazar. Kessinger říkala že dítě je v Bangladéši bráno jako další hladový krk dokud nemůže vydělávat . Roztloukat cihly, prodávat korálky na pláži tak jako Nasima od sedmi let nebo dokonce prostituovat. Říkala že Nasimina matka dál a dál rodí děti a některé nutí vydělávat i prostitucí. Nasima jí odevzdávala v soutěžích vyhrané peníze. Režisérka říkala že se tam necítila dobře a že jako žena mohla máloco ale zase se jí jako ženě ostatní více svěřovali. Že změny k lepšímu v životě žen se tam mohou stát ale bude to trvat pár generací. A možná je první vlaštovkou ke konci dokumentu ukázaný nový holčičí surfařský klub.
    Mrtvá hlídka
    Mrtvá hlídka (2002)
    Bylo mi divné jak ti herci vydrží že tam pořád prší a oni měli pod uniformou neopren. Říkal nám to teď v sobotu 18.9.2021 na diskuzi po filmu ve Slovanském domě na Febiofestu producent filmu Mrtvá hlídka Mike Downey. A i herec – na začátku byl tím vojákem co ho potom vyměnili za figurínu a ustřelili mu hlavu. Moderátor to lakonicky zhodnotil jako že „jeho herecká kariéra skončila v zákopech“ . Downey nám řekl že tenhle film mu vydělal možná i víc než všechny jeho ostatní filmy dohromady. A prý jich je za dvacet let víc jak sto, on totiž dělá aktivistické filmy a ty moc nevydělávají. Třeba na podporu vězněného režiséra Olega Sencova který prý už zase točí a doslova o něm Downey řekl že „Putinovi natrhnul p….“ . Tak nám to tedy přeložila překladatelka. O sobě hovořil jako o zběhlém katolíkovi a tvrdil nám že herci na tomto filmu pracovali Stanislavského metodou. A že název filmu si vypůjčil od jedné hry Jeana Geneta a ten mu to i sám schválil. To se klidně mohlo stát – producent nám přiznal že je mu 62 let. A také nám tvrdil že osobně zná Desmonda Tutu. A že Jamie Bell chytil pod neoprenem na zadku vyrážku a on jako producent musel zhodnotit jestli je to na doktora a že to patří k práci producenta a Jamie měl na natáčení ještě babičku ale tohle nebyla práce pro ní. Že se to točilo na vojenské základně kde snad cvičili výsadkáři na kraji Benešova. Asi myslel Táborská kasárna no ale poznejte tu mlhu, hlínu a pár stromů. A že s místními hasiči kteří jim pořád vozili vodu na déšť se už začínali dobře znát. O filmu se zmínil ve větě že „to zlo je člověk“ ale já soudím že to spíš než přímočaře myslel alegoricky a že v tom filmu je přítomno nadpřirozeno. Nebo to snad měly být výjevy mysli obluzené nervovým plynem ? To jeden z vojáků ve filmu naznačoval… Tento film rozhodně není pro lehké žaludky, nejhorší je scéna „ty už zase můžeš hýbat nohama?“ Shlédnutí dobře zvažte. O sobě Downey mluvil jako o spisovateli „scénářů, povídek a nákupních seznamů“ a říkal že člověk se má vyvíjet a on že bude více humanistický a bude více psát a méně natáčet . A moderátor nám ještě prozradil že včera Mike Downey dostal cenu Kristián a že měl potlesk ve stoje.
    Syn-Matka
    Syn-Matka (2019)
    V anotaci k filmu Syn-matka z roku 2019 se ve febiofestovém programu píše o svobodné matce ale ve filmu se mluví o vdově i když se tam žádná památka na zesnulého neobjeví. Film dávali teď v sobotu 19.9.2020 v Cinema City Slovanský dům v rámci Febiofestu 2020. Bylo to ve velkém sále pro nějakých 200 lidí a bylo nás tam takových patnáct i s titulkářem. A do toho přišla delegace k tomuto íránsko-českému filmu natáčenému v Teheránu a dokončovanému v Praze – íránský producent a česká producentka. To prostě na diskuzi po filmu nebylo tak jí ani neavizovali a film si jenom uvedli. Prý měla přijet i režisérka , už tu dva měsíce i byla když se tady film dokončoval ale pro „současnou situaci“ to nešlo. V Íránu se natáčí na povolení – film ho dostal ke scénáři, k natáčení, k dokončení - revizi a k promítání na festivalech v zahraničí ale zatím ne k promítání doma. A přitom to nebyla taková propaganda jako v severokorejském filmu Soudružka Kimová bude létat kde se dělnice ,když chce, stane akrobatkou v cirkuse létající slunečními paprsky. V Číně by takový film museli natáčet tajně – třeba jako film Pokoutní šachta. Tenhle film asi zobrazuje skutečnost – chudobu a bídu, strach o práci i když je za malý plat, nerovná práva mužů a žen a i pederastii (to v té scéně z taxíku). Možná pro to vše a také kvůli koronaviru (to íránský producent přiznal) ještě nemá povolení pro promítání doma. Ale aspoň mohl vzniknout.
    Slepá skvrna
    Slepá skvrna (2018)
    Febiofestová anotace je trochu zavádějící, Thea nezmizela maceše z dohledu kvůli slepé skvrně ale proto že skočila z okna. Název filmu se prý odvíjí z toho jak lidská společnost nevidí příznaky depresí u jedinců a Tuva Novotny doslova řekla že ani odborníci se nejsou schopni zeptat "myslíš na sebevraždu?". Byla včera 27.3.2019 febiofestovým hostem na promítání svého filmu Slepá skvrna. Padnula otázka na děděčka They a Tuva Novotny řekla že je to otec otce They a chtěla jím naznačit že ani v rodině si prožité trauma sebevraždy matky They nedokázali prodiskutovat. Tuva říkala že sama neví jak ten film dopadne a doufá že dobře ale možná také ne a v tom případě by nemocnice zavolala kněze a že zkrátka chtěla nechat konec otevřený. Zdravotní bratr Martin se některým lidem a i Tuvě zdál poněkud otrávený ale vysvětlila nám to tím že on je jedním ze dvou herců v Norsku co jsou zároveň zdravotníky a tak si asi držel profesionální přístup - odstup. Jediný záběr je to proto že Tuva Novotny chtěla zachovat střízlivost reálného času a myslí že střih by to více zdramatizoval a zatraktivnil. Jí šlo o autenticitu, radila se s odborníky a ti doporučovali nedramatizovat,neglorifikovat,neinspirovat. Všimněte si že v tom filmu ani není dodaná hudba. Tuva říkala že film si nejprve herci nazkoušeli jako na divadle, pak si dali generálku a nakonec ho třikrát natočili jediným záběrem bez střihu. Ale také přiznala že to nebyl jediný záběr jedné kamery - natáčeli dvěma kamerami protože steadicam kamera by nemohla třeba běžet dolů ze schodů a když byly jejich filmová políčka co nejbližší tak došlo k přelnutí záběru z jedné kamery na druhou. Tuva říkala že když se radila s přednostkou psychiatrické kliniky tak ona chtěla do filmu nejaká varovná znamení v chování They zapracovat ale podle režisérky ten film nemá obviňovat že si někdo něčeho nevšimnul,nemá hledat viníka, většina lidí nejsou odborníci. Musíme se naučit o těch věcech mluvit sami a to je první krok k dostání se z izolace, tak nám to přeložila překladatelka z angličtiny protože Tuva Novotny nám česky na začátku řekla že česky moc neumí i když strávila nějaký čas na pražské FAMU. Na závěr nám prozradila že jako režisérka bude brzy natáčet film o sebevraždě a že v dalším filmu o sebevraždě bude hrát jako herečka.
    Banditi hledající mámu
    Banditi hledající mámu (2018)
    Film dávali třikrát teď na Febiofestu a 23.3.2019 si s diváky i přišel popovídat režiser Kosta Ristić. Rovnou nám přiznal že to je v podstatě ročníková práce a že je rád v Praze protože všichni jeho srbští profesoři na filmové škole tady studovali. A moc se divil že divačkám a divákům v sále vadí kouření cigaret dětmi a říkal že to samé mu vyčítali diváci ve Finsku ale nevidí to tak zle a ať si děti raději zakouří se štábem než s někým cizím na ulici. A že nás filmem chce přinutit k zamyšlení nad tím že mezi sebou bojují štvanci a utlačovaní - děti - sám moderátor mluvil o romské komunitě - ve filmu okrádají uprchlíky. Děti prý za natáčení nic nedostaly ,rozpočet filmu byl asi 700 eur, ale ten nejdéle hledající chlapec - Kristián - dostal v Srbsku cenu pro nejlepšího dětského herce. Jedna pozorná divačka si všimnula že má omezenou hybnost pravé ruky a těžko jí zvedá a to Kosta Ristić potvrdil a říkal že ale sílu má. A skutečná matka dětí je během natáčení opravdu opustila a po čase se vrátila a štáb vydírala - potřebovali její podpis a ona chtěla stále víc a víc a byla i při natáčení a třeba ve scéně kde děti neustále chtějí po otci cigarety seděla vzadu a děti musely předstírat že tam není. Žena co na konci nastupuje do auta je filmová matka a ne skutečná. Divačku co začala otázku tím že na Balkáně byla ani nenechal domluvit s tím že u nich není hrozný život a že o tom ten film nemá být a pak se hned omlouval . A Romy tam berou jako každého jiného souseda a na ojích tramvají jezdí běžně.

    Oblíbené

    Oblíbená díla

    Oblíbení tvůrci