Na nominaci na oscara bych to asi nedal, ale příběh je hodně dobrej a animace je tak jednoduchá až je výborná. Namalovat dvouhodinovej film vodovkama je asi machrovinka. 73%
Za kulisami esteticky příjmemného zážitku, za radostí z odkazů na tradiční japonskou kulturu, jde o rozvláčné vyprávění, kterým se táhne toxické poselství, že osudu jednotlivec neunikne ani kdyby se přetrhl. Ale on se stejně nepřetrhne, protože ani tak nespoutané duši, jako je princezna Kaguje, nepřísluší bojovat za své štěstí a komunikovat své city, a už vůbec ne odmlouvat tatínkům. Když na to tak koukám, napadá mě, že velkou Mijazakiho silou bylo, že s citem dokázal z tradičních motivů (nejen) své kultury vytežit nadčasové, potlačit toxické a aktualizovat už nerelevantní. U Takahata mi to zde chybí.
Tento japonský animák je po výtvarné stránce jednoduše překrásný. Z mé strany to byla jediná motivace k jeho shlédnutí, možná ještě naděje v originalitu. Lyrický příběh je japonsky ujetý, trochu utahaný a předvídatelný, rozdíly od starší tvorby vidím například v buddhistickém pojetí a smutném konci. Povedené zpracování tradiční japonské literatury.
Jak krásný snímek Takahata vytvořil. Animace přímo pučela krásou. Když se někdo snaží a zabere mu to víc času, je potřeba ho ocenit, protože Isao přispěl kreslené filmografie hodně a to přitom ho v Česku zná málokdo, což je opravdu škoda, protože nejde říct, že by byl slabší než Mijazaki. Ano, vytvořil méně filmů, ale zároveň v nich zanechal několik myšlenek, kterým dělá krásnou atmosféru hudba Joea Hisaishio. Výborný film