Mnohé vypadalo papundeklově, ale zároveň v tom byla vidět snaha, jako kdyby to bylo určeno pro dražší televizní vysílání (navíc jasně české prostředí). Rukopis televizního scénáře nezmizel a i kamera měla na plátně zvláštní televizní digitální nádech. Skoro všichni známí čeští herci hráli německé fašouny, všichni mluvili dokonale česky a zbytek byl televizně nadabován, až na strojenou angličtinu. Němčina by filmu zásadně prospěla. Kdo chce ale vědět, jak to asi bylo s Lídou Baarovou a její rodinou, pak dostane obsáhlou zprávu o jejích vztazích, jak to asi bylo před a po válce. Zbytek vyplní titulky, či vyprávění. Nejsilnější momenty jen prosviští a Lída Baarová jede jen po povrchu, bez silných momentů, i když byly ve scénáři předepsány na malé ploše. Goebbels v češtině někdy dokonce paradoxně i pobaví (nejen on), strach a respekt z něj ale moc nejde, typově zajímavý,
film měl určitě vzniknout, námět
Karl Markovics (ale s představou němčiny a jinými texty), Martin Huba. Lenka Vlasáková
scénář, povrchnost a televiznost, symbolismus (krb,)
Renč u mě definitivně skončil. Podivná dotace od Státního fondu kinematografe, Miloš Zeman na premiéře, Daniel Landa v titulcích jako producent. Ani trochu dobrá kombinace. A ve výsledku ani trochu dobrý film... A teď jsem si ještě uvědomil jednu věc: Pro Renče i pro Landu je Goebbels ďábel. Ovšem ve smyslu "jedeš jak ďábel". Fuj fuj fuj!
V úvodu se již zestárlá Baarová ptá, zda je hříchem milovat zločince. Na otázku se velmi špatně odpovídá již z toho důvodu, že Táňa Pauhofová není schopna svým výkonem přesvědčit diváka o vášnivém citu ke Goebbelsovi. Sice deklaruje proklamace o jeho charismatu, ale to z Karla Markovicse příliš nečiší. A vše ještě podtrhuje nevydařený dabing. Křečovitý dojem umocňuje i vypjatá hudba zaznívající v některých důležitých okamžicích. Na plátně telenovela a k tomu buší wagnerovská témata. Rozhodně víc je to hraný komiks a občas i nechtěná komedii než drama nebo romantika.
Tak včera večer viděno a raději až dnes okomentováno, protože jsem si fakt nebyl jistý jak se k tomu postavit. Asi hodně záleží, jakou optikou se na to budete dívat. Porovnám-li to prostě s tím, co se u nás obecně přes rok točí, tak je to relativně nadprůměrná podívaná, která stojí za to kino. Jenže to ještě neznamená, že to je dobrý film a snese srovnání s evropskou první ligou. Těžko pro mě to celé nějak jednoduše shrnout. Nejspíš jako promarněnou šanci na zpracování slavného českého příběhu do filmové pecky, která by v pohodě oslovila celou Evropu. Z tohoto pohledu bohužel asi zaplať pánbůh, že si atentát na Heydricha rozebrali zahraniční tvůrci místo tuzemských filmařů, třeba z toho spíš vyleze něco světového. Lída Baarová mě nezklamala až tak, jako asi většinu ostatních. Osobně bych řekl, že obsadit Táňu Pauhofovou byla trefa do černého i přes její nepodobnost skutečné Lídě. Jako filmová dáma a femme fatale mi přišla výborná. Rozhodně v kontrastu s příšerným Goebbelsem, který byl opravdu vyslovenou karikaturou svého reálného vzoru a k tomu naprosto mimo mísu namluvený Viktorem Preissem. Ostatní obsazení je tak půl napůl trefa a šlápnutí vedle, od skvělého Gedeona Burkharda a Simonu Stašovou až k asi nerozporuplnějšímu Pavlovi Křížovi, který podle mě ale Hitlera neztvárnil tak mizerně, jak se obecně rozhlašuje, pokud ho ale (stejně jako ostatní nacisty ve snímku) nebudeme srovnávat se skvostným obsazením Pádu třetí říše. Problémy snímku jsou někde úplně jinde a to především ve faktu, že snímek postrádá jakoukoliv dramatičnost či atmosféru. Nedaří se vybudovat Třetí říši tak, aby z ní aspoň minimálně mrazilo, vůdce, ze kterého by šel strach, okamžiky v životě, že kterých by čišelo zoufalství či radost z triumfu, jakoukoliv emoci, která by doprovodila to drahé divadlo. Dobré nápady jako příjezd Lídy do Berlína, natočený jak z dobového filmového materiálu, střídají jalovosti typu ohnivé erotické scény, všechno je to na hranici dobré a špatné filmařiny. Proklínaný televizní look je realitou minimálně ve větším než malém počtu scén. Celkově jsem si z toho odnesl rozporuplné pocity. Nemlátil jsem v kině hlavou o sedačku (ani si nedělal uzel na přirození jako dělá obvykle verbal), ale pocit promarněné šance na fakt velký český filmový flák prostě převládá. Místo toho přišla omalovánka, kterou strčí do kapsy Krev zmizelého, Je třeba zabít Sekala i Habermannův mlýn a mnozí další.
Těžko se mi to hodnotí. Na jednu stranu je to jeden z mála českých filmů, které jsem dokoukal v TV celé. Na druhou stranu mi přišlo vysloveně líto, že ten film není lepší. Je v tom cítit obrovský ale bohužel většinou promarněný a jakoby nedotažený potenciál. Někteří herci jsou skvělí (Pauhofová, líbila se mi i "srdceryvná" Stašová), někteří mi bohužel přišli strašně ploší a nevýrazní- Markovics. Škoda že ty nejvýpravnější a možná i nejzajímavější scény tvoří jenom dějově nedůležité kulisy a že film má z mého pohledu lepší první polovinu než tu druhou. Opačně by to bylo určitě lepší.
Filip Renč se se scénáristou Ivanem Hubačem snažili film pojednat spíše pro konzumní publikum zvyklé na styl seriálové tvorby komerčních televizí. Bohužel se jim tato zajímavá látka posunula až za hranici kýče. Je to velká škoda, protože tento příběh v sobě ukrýval velký potenciál pro opravdový velkofilm.
Po shlédnutí tohoto filmu historikové nepřetržitě zvrací, náročnější diváci s rozevřenými ústy rozhořčeně hledí na plátna/obrazovky, zavrhují českou kinematografii a Renče posílají do pekel. A já, prostý to člověk milující filmy? Já jsem se chvílemi i bavil, když se mi občasně podařilo oprostit od jakýchkoliv faktů a nevyvratitelných pravd, které se Renč bez okolků snaží vyvrátit. Po stránce vizuální nádhera, herecké výkony jsou ale podprůměrné, často dokonce neúmyslně směšné, scénář tragický a přívlastek životopisný bych nahradil slovy sci-fi pohádka nevídaných rozměrů. Renč si s námi zase jednou vytřel p*del. 50%