Deprese a sebevražda. Žádné laciné dějové triky či ponuré melodrama. Tohle je hodně skutečné. Jen spousta černého humoru a kapka romantického nadhledu přispívá pro odlehčení nad celým tím marasmem. Jennifer Aniston v roli Claire Bennet trpící po těžké nehodě chronickými bolestmi. Najde duševní pomoc v podpůrné skupině? Hned na začátku se nám ukazuje že ne. Jeden z členů spáchá sebevraždu, což u Claire zapříčiní ztrátu své jistoty, že zvládne další den. Ano, máme tu Jennifer Aniston u ní skutečně v neobvyklé roli, kterou však zvládla úžasně a naprosto uvěřitelně. Její vnitřní lítost i sebenenávist z ní doslova září. Z jejího výrazu by téměř dostal deprese i divák. Když je takový člověk pronásledován nejrůznějšími představami o zlých démonech ovlivňující život, není soužití s takovým jedincem žádnou procházkou růžovým sadem. Své o tom ví hospodyně Silvana snažící se s ohromnou vůlí sobě vlastní Claire pomoct v domácnosti. Snímek odpovědi na otázky kolem toho všeho sice nepřináší, ale plně poukazuje na stav věci takový, jaký je. Dalo by se říct, že na vážnosti daného stavu by ještě více přiblížilo přímo artové ztvárnění, ale takto to také stačí. Diváky snímek i v této podobě dokáže rozdělit. Někdo bude s Claire soucítit a snad i začne přemýšlet, jak by se takovému člověku dalo po psychické stránce pomoc a někdo ji bude právě kvůli chování k ostatním zarytě nenávidět. Paradoxně právě tímto by snímek splnil svůj účel. Dokázal by někdo překonat své frustrace ze snahy takovému člověku pomoc a zároveň být terčem ne zrovna adekvátního přístupu? Tohle není jen film. Tohle je skutečný život v pohledu do nitra lidí trpících depresemi.
Zjizvená Jennifer Aniston ve velkých fyzických a psychických bolestech protrpí film bez větších výkyvů až na konec. Aniston po nehodě, při které zemřel její syn, a po rozvodu začne navštěvovat podpůrnou skupinu pro podobně postižené lidi. Anna Kendrick skupinu navštěvovala taky, ale ta ji asi dostatečně nepodpořila, takže radši skočila na nejbližší projíždějící auto z mostu. Aniston víc než truchlení po Anně zajímají pohnutky a okolnosti sebevraždy, což se neslučuje s chováním skupiny a tak je taktně vyloučena. Kromě lahví alkoholu, prášků, příležitostného sexu se zahradníkem a mexické pomocnice v domácnosti se Jennifer nudí a utápí ve svém smutku a tak začne stalkovat manžela zasebevražděné Anny. Jemu to nevadí a tak to bez velkých námluv skončí v posteli. Duchovi Anny se to samozřejmě nelíbí a tak se občas Jennifer zjeví, aby jí vynadala a nenápadně nasměrovala taky k sebevraždě. Jennifer ale odolá a nějak se postupně vyrovnává sama se sebou a se všemi životníma ránami. Cake je to bez náplně, ne moc sladký. Jennifer se ale fakt snaží, hází výrazy plné bolesti a vše dokresluje bolestným skučením a docela jí to jde, ale na Oscara to nevidím. Zbytek herců nemá moc prostoru se projevit, ale nejzajímavějším charakterem je asi mexická pomocnice. Caku chybělo víc šťávy a možná víc hlubších dialogů a myšlenek. Nejvíc se mnou hnula asi scéna, kdy se na prahu jejího domu objeví viník její tragické nehody se svým pocitem viny a Jennifer ujedou nervy.