Rok 2002 zůstane v historii karlovarského festivalu spojen především s osobou amerického filmového kritika Rogera Eberta, který tehdy zasedl v hlavní porotě. Letošní festival nabídne s tímto držitelem Pulitzerovy ceny emotivní a v mnoha směrech objevné setkání po dvanácti letech, a to prostřednictvím dokumentárního portrétu, který měl premiéru na lednovém festivalu Sundance, tedy necelý rok po Ebertově smrti. Steve James, inspirován jeho knihou Life Itself, se v něm věnuje všem podstatným kapitolám života nejvlivnějšího amerického publicisty, ať už v Chicago Sun-Times, v televizi, nebo na sklonku života především na internetu. Nevyhýbá se však ani temnějším kapitolám, jako je boj se závislostí na alkoholu či dlouhotrvající a často nemilosrdné střety s kolegou Genem Siskelem, s nímž se dělil o slávu a soupeřil o náklonnost diváků televizní show.(MFF Karlovy Vary)
Čekal jsem něco vyčnívajícího, což bylo asi přehnané. Ale kvalitní pocta a obsáhlý vhled do jednoho zajímavého života to nepochybně je, i když využívá především všechny osvědčené postupy.
Původním záměrem filmu bylo zdokumentovat aktivní program, který Roger Ebert navzdory své nemoci udržoval, včetně návštěv promítání, psaní recenzí a blogů a pořádání večírků se svou ženou. Před začátkem natáčení však Ebert utrpěl zlomeninu kyčle, která si vyžádala několikaměsíční rehabilitaci, a později mu byla diagnostikována nová rakovina, takže dokument se místo toho stal (částečně) kronikou jeho posledních dnů.
Steve James režíroval také dokumentární film Hoop Dreams (1994), který se stal oblíbeným filmem Rogera Eberta v 90. letech. Název "Life Itself" pochází z původní Ebertovy recenze: "Film jako 'Hoop Dreams' je to, k čemu slouží filmy. Zaujme nás, otřese námi a donutí nás přemýšlet novým způsobem o světě kolem nás. Vzbuzuje v nás dojem, že jsme se dotkli samotného života."
Podle režiséra Steva Jamese měl Chaz Ebert námitky proti natáčení každodenního odsávání krku Rogera Eberta, zatímco Roger si to přál. Natáčelo se v den, kdy Chaz nebyl přítomen.