Jsou města pro auta, nebo pro lidi? Platí, že o potřebách automobilismu máme obrovskou spoustu dat, kdežto o chování pěších ve městě toho víme velmi málo. Průkopník humanistického přístupu k urbanismu, Dán Jan Gehl, se více než čtyřicet let dívá na druhou stranu rovnice života ve městech. Nezkoumá stavby, ale to, co je mezi nimi: lidi a jejich interakce. Navrhuje řešení, která vracejí „lidský rozměr“ tam, kde ho odstranily magistrály, mrakodrapy, dopravní stavby a urbanismus 60. a 70. let. Film A. M. Dalsgaarda ukazuje v působivých obrazech městských krajin přístup Gehlova týmu, který proměňuje města jako Londýn, Melbourne, New York, Kodaň, Los Angeles, Peking či Šanghaj. Proměnou Times Square se přes noc a jednou provždy podařilo dostat pryč většinu aut a uvolnit místo pro cyklisty a pěší. V některých čínských velkoměstech se snaží vyhnout zásadním chybám plánovačů moderních západních měst. Dalším příkladem je obnova centra novozélandského města Christchurch zničeného zemětřesením v roce 2011. Podaří se humanistický přístup k urbanismu prosadit navzdory protichůdným zájmům developerů a centrálních vlád? (Jeden svět)
'Lidský rozměr' je součástí širšího hnutí za udržitelná města, které se snaží přetvořit městské prostředí tak, aby bylo více zaměřeno na potřeby obyvatel.
Film 'Lidský rozměr' se zaměřuje na urbanistické plánování a zkoumá, jak města mohou být navržena pro lidi, nikoli pro auta.
Film ukazuje, jak může být veřejný prostor transformován, aby se stal místem setkávání a interakce mezi lidmi.