David Garrett mi jako Niccolo Paganini nepřišel herecky dobrý. Je rozhodně lepší houslista než herec. Byl sice fešák, ale to Paganini nebyl. A dnes už se dá film natočit i tak, že není poznat, že herec na ten nástroj nehraje. Takže mohli ho klidně obsadit někým věrohodnějším. V r. 1923 byl natočen německý němý film Paula Kneplera "Paganini", a tam je ten hlavní představitel Conrad Veidt Paganinimu mnohem víc podoben. On měl ty svoje vrozené nemoci a syndromy (Marfanův syndrom, atd.), tohle byl takový nějaký hezoun a floutek. A ta Elisabeth Wellsová, to nebyla v jeho životě tak významná žena, aby o ní musel být natočen film. No a když na závěr Paganini umírá a odmítá kněze, vůbec nebylo možné si myslet, že už je zestárlý, osmapadesátník, který má syfilis a tuberkulózu hrtanu, vypadal stále stejně. Film mě nudil, přitom četla jsem doslova jedním dechem životopis Paganiniho (Odsouzení Paganiniho) Anatolije Kornělijeviče Vinogradova, pravdivé a strhující dílo, takže jsem se na film těšila, i když nebyl přímo podle tohoto románu. Každopádně jsem čekala něco lepšího. Ne, film neurazí a dodívat se dá bez újmy. Ale nic člověku nedá. Něco naťukne a už nedopoví. Dlouho jsem třeba vůbec nechápala, kdo že je ten chlapec tam. Myslela jsem si, že je to malý Niccolo. On to byl ten jeho syn Achille. Navíc to bylo na můj vkus až příliš romantické. Opravdu mi to na některých místech "lezlo krkem". A ještě připomínka pro český dabing: Niccolo - 2. pád Niccola, ne Niccoly (nejmenoval se Nikola). Stejně tak jméno syna se vyslovuje "Akile", nikoliv Achil. Jedině ten Paganiniho manažer Urbani (Jared Harris) vypadal ďábelsky a hodnotím ho víc než pozitivně. Jinak dost promarněný scénář a vůbec celý film.