Skvělý film především díky skutečnému příběhu hlavního hrdiny nespravedlivě obviněného z pedofilie. Policie i vyšetřovací soudce se k němu od začátku chovají jako k vinnému, což je pro nevinného člověka neuvěřitelně ponižující samo o sobě. Pedofilie je hnusná věc, ale stejně hnusné je to, že na základě obvinění pologramotné osoby dokáže soudní systém zničit život do té doby zcela bezúhonnému člověku. Hlavní hrdina byl tři roky ve vazbě, poté, co byl on a dalších asi 15 (!) falešně obviněných zproštěn viny, se jim omluvil ministr spravedlnosti a prezident Chirac, ale to je tak vše. Skvělý a děsivý příběh o soukolí, do kterého se může kdokoli z nás dostat, ani neví jak. Philippe Torreton v hlavní roli je vynikající!
Velice znepokojující soudní drama o jednom muži jménem Alain Marecaux, kterého s jeho ženou Edith jednou brzo ráno zatkne policie a okamžitě na něj uvalí vazbu. Chlápek netuší, za co je on jako ctihodný občan, manžel a otec tří dětí, pracující jako soudní vykonavatel, obviněn. Pak se dozvídá, že se jedná o obvinění ze sexuálního obtěžování, do kterého je zapleteno celkem 18 osob. Soudce Burgaud je k němu dost nekompromisní a bere jeho vinu jako samozřejmost. Při prvním výslechu se z něj snaží dostat přiznání k homosexualitě, a nabízí mu, že pokud se přizná, tak bude jeho žena zproštěna obvinění. Po několika nocích ve vazbě se konečně sejde se svým skvělým právníkem Hubertem Delaurem. Od něj se dozví souvislosti - jedná se o udání jisté matky, která jej a dalších 18 lidí obvinila ze znásilnění, ať už jejích vlastních dětí nebo dětí sousedů. Alain ji nezná, ale uvědomuje si, že jeho syn Sebastian chodil s jejím synem do školy. Při vyšetřování jej dokonce obviní vlastní syn z "nemístných doteků" a Alain nechápe, kde na to mohl jeho syn přijít. Burgaud po prvním přelíčení nechává prodloužit vyšetřovací vazbu. Alaina v base navštíví jeho sestra, která mu řekne, že jeho děti byly umístěny do pěstounských rodin. Při výslechu si Alainův právník všimne nesrovnalostí ve výpovědích žalobkyně Myriam Badaoui a Aurélie Grenon, to však nezabrání soudci nechat Alaina a Edith v base. Alaina navštíví ve vězení prezident exekutorské komory, který mu radí, ať se vzdá své soudní praxe a rezignuje. Také upozornil Alainovy klienty na presumpci neviny, která v jeho případě bohužel moc neplatí. Alaina čeká další rána - od své sestry se dozví, že jeho matka umřela proto, že po zatčení svého syna přestala jíst a mluvit. Následuje další hnusný výslech od toho mladého zapáleného zmrda Burgauda, který nemá s Alainem špetku soucitu a neprojevuje empatii ani poté, co Alainovi zemřela matka. Alain je převezen do psychiatrické léčebny a následně zpátky do vězení, kde je v cele pouze s jedním spoluvězněm. Poté chce spáchat sebevraždu tím, že spolyká plnou hrst léků, ale je zachráněn. Dozvídá se, že jeho žena byla propuštěna a jeho nejstarší syn se vrátil domů. Poté se ale dozvídá, že jeho žena si začala s novým chlapem a tak se znovu pokusí o sebevraždu - tentokrát se chce oběsit na prostěradle. Po druhém neúspěšném pokusu o sebevraždu začne držet hladovku a informuje o tom nejvýznamnější politiky. Alain rychle zhubne a musí být hospitalizován. Hladovka mu zajistí podmínečné propuštění a Alain se začne zotavovat - musí se znovu naučit chodit a jíst. Se soudcem se rozhodne na přenechání svých dětí v péči manželky, zatímco sám tráví čas u své neteře s jejími dětmi. Jde vidět, že aspoň někdo věří tomu, že Alain není pedofil. Nedivím se tomu, že Alain se na Burgauda pěkně nasere a obviní jej z rozpadu své rodiny. Nakonec dojde k soudu, při kterém se hlavní žalobkyně Myriam Badaoui zaplete do vlastních rozporů a mladý Jimmy, který byl údajně znásilněn deseti obžalovanými, ani nepozná mezi obviněnými hlavního pachatele Alaina. Badaoui se přizná k tomu, že lhala a sama se svým manželem a dalšími dvěma lidmi znásilňovala a týrala vlastní děti. To ale není konec - většina obžalovaných včetně Alaina si odnese nějaký ten trest odnětí svobody. A tak se Alain pokusí opět o sebevraždu. Až po nějaké době je Alain konečně propuštěn na svobodu, vrací se do své soudnické praxe a jediným stíhaným zůstává ten hajzl soudce Burgaud, který mě celý film neskutečně sral a jeho pád na konci filmu mě potěšil. Nebylo to lehké na sledování, viděl jsem v tom trochu Kafkovského motivu z Procesu, kdy je úředník zatčen a není mu sděleno proč. Ta beznaděj a zničení života nevinného člověka ve mně vzbuzovala odpor k soudnictví, kde stačí jedno křivé udání, pár falešných svědectví a nevinný pak musí strávit roky v base.
Nadhodnocený film.Je poučné a dobré vidět,že i prolhaná smradlavá cigaňa vám může dost zásadním způsobem zničit život.Justiční bota tak obrovská,že odmítám uvěřit,že je něco takového vůbec možné a to mluvíme o roku 2005.A tady je kámen úrazu-prostě jsem jim to nežral.Silné téma,špatně podané.