V roce 1974 sháněl dramatik Václav Havel razítko do občanky, aby ho Husákovo StB nemohlo obvinit z příživnictví. Jeho hry se nesměly od začátku normalizace uvádět a člověk bez prokazatelného zdroje příjmů riskoval vězení. Havel to nakonec vyřešil tím, že si našel zaměstnání jako pomocný dělník v trutnovském pivovaru. Bylo mu osmatřicet let a téměř rok tam ve sklepě válel sudy piva značky Krakonoš. Bral za to 1700 korun měsíčně, ovšem větší odměnou mu byly nové zkušenosti a jiný způsob psaní, na který tam přišel.
Takové poctivé, chlapské, frajerské, ale moc jsem se toho nedozvěděl. Snesl bych dalších 20 minut hutnějších informací. V zásadě je celá optika na tu dobu strašně přednastavená. Kdyby člověk nevěděl, o co disidentům šlo, tak to z filmu nepozná. Je to hlavně taková hra na četníky a lupiče, nebo spíš exhibice klackování.
Trutnovští estébáci, kteří v dokumentu zatloukají, že by Havla znali, a pak vysvětlují, co je vedlo ke kariérám v StB, si nebyli vědomi, že jsou při rozhovorech mezi dveřmi natáčeni.
Uvedení filmu se bohužel nedočkal Arnošt Šerkézy, který kdysi Havlovi přikulování usnadňoval tím, že za něj koulel sudy plné. Bývalý boxer zemřel loni po natáčení na krvácení do mozku.