„Chceš bony, ňáký bony?" Ulice v centru Prahy patřily jim, vydělávali hodně peněz a divoce je utráceli. Co ale dělá partička někdejších veksláků dnes? Z vězení jsou už dlouho venku. Svět kšeftů s valutami a bony, nelegálně směňovanými poukázkami do obchodů s jinak nedostupným západním zbožím, je sice dávno pryč, ale způsobů, jak vydělat „rychlý prachy", je pořád dost. Stačí vědět, jak na to – podvody s dotacemi, úplatky, tunelování, krádeže. Stejně jako ve filmu Bony a klid z roku 1987 i tentokrát příběh začíná příjezdem naivního mladíka Martina (Jakub Prachař). Nemá práci, rodiče, holku, ani kamarády. Zato má dluhy a jdou po něm vymahači. Do Prahy se vypravil z Boleslavi sehnat peníze. Pak už stačí, aby potkal Bínyho (Roman Skamene), který už zase šlape chodník, nyní však pouze jako naháněč cizinců před restaurací na Staromáku. Osamělý Bíny vycítí v outsiderovi Martinovi možného parťáka pro nejistou budoucnost a zatáhne ho do svých kšeftíků... (Bontonfilm CZ)
Přesně podle očekávání naprosto zbytečný, nudný, hloupý a ve všech směrech špatný film, který těží z kultovního prvního dílu, tím nejhorším možným způsobem.
Film odtržený od času a prostoru, který by zároveň tak hodně moc chtěl být moderní a aktuální (legračně nemístné popkulturní odkazy). Postavy se zjevují kdekoliv kdykoliv po celé ČR, náhodně se potkávají a cítí k sobě náhodné emoce. Prachař chodí po světe, mlčí a spí s náhodnými ženami (které se k němu v prvním dialogu chovají jako k mnohaletému známému), všichni veksláci jsou milionáři krom Skamene, protože to tak je napsáno ve scénáři. Nechce se mi komentář třídit do soudržného celku ani se starat, jestli srozumitelně říká všechno, co chci, protože to nedělá ani Olmer u svého filmu. Typická řachanda od nul pro nuly o nulách, které jsou na tom ještě hůř - aby se bylo komu smát. Viz scény na pracáku nebo prostřihy nedůstojných zaměstnání - diváci se smáli nejvíc za celou dobu, protože to chtějí - vidět lidi, co jsou na tom hůř než oni.