To jsem takhle jednou potřeboval zabít trochu času a napadlo mě, že ideálním zabijákem by mohl být Grandhotel Budapešť. Jenže po necelých dvou hodinách jsem musel usoudit, že ani minutu nešlo o zabíjení, tedy určitě ne času. Pro mě velmi příjemné překvapení. Originální nápad, příběh, který ani minutu nedrhne, postavy které vás baví a vtipy, které nesklouzávají k trapnosti. Pro mě nečekané, ale velmi milé překvapení. Takže až budete chtít taky zabít trochu času zajděte do Grandhotelu Budapešť.
Film se mi moc líbil. Příběh byl silný i napínavý. Výprava, kostýmy a scénář na jedničku. Herecké výkony taky brilantní. Je to adept na několik Oscarů. Prostě je to výtvarné dílo plné nápadů a překvapení. Trochu mi to připomínalo Bohumila Hrabala, konkrétně film Obskuhoval jsem anglického krále. Taky děj vypráví retro a hrdina se vypracuje svou pílí a štěstím.
Wes Anderson opět nezklamal a servíruje nám svůj další osobitý snímek plný inteligentního humoru, ztřeštěných gagů, specifické poetiky a krásných obrazů. Nevím, jak to ten kluk dělá, ale každým svým filmem si mě získává víc a víc! Skvělou ústřední dvojici vtipně doplňuje v menších rolích celá řada známých herců jako Murray, Keitel, Norton, Brody, Law a řada dalších. Prostě Wes mě opět dostal a já se těším jak malý kluk na jeho další kousky…
Wes Anderson naservíroval další vizuální lahůdku, která je tak precizně symetrická, že by ji Pythagoras zatleskal. Grandhotel Budapešť je barevná, nostalgická a absurdně vtipná pohádka pro dospělé (podobné jako vaše babička po třech panácích Becherovky), která vás vtáhne do světa, kde i útěk z vězení je napsat podle britské elegance.
Ralph Fiennes v roli Gustava H. předvádí jeden z nejlepších výkonů své kariéry – je to šarmantní, lehce dekadentní concierge, který s neochvějným charisma řeší vraždy, dědictví i rozdává parfémové tipy na potkání. Jeho mladý učedník Zero (Tony Revolori) zase dokazuje, že dobrý komorník musí mít nejen věrnost, ale i pořádný knír.
Film je plný typických andersonovských prvků – pečlivě komponovaných záběrů, břitkého humoru a absurdních situací, které se berou naprosto vážně. Obsazení je hvězdnější než jižní obloha, ve které souhvězdí Orionu nahrazuje třeba psychopatický zabiják na kolečkových bruslích Willem Dafoe.
Vše působí jako vzpomínka na svět, který možná nikdy neexistoval, ale přesto bychom v něm chtěli aspoň na chvíli bydlet. Nebo si z něj aspoň odnést pár růžových dortíků z pekárny Mendl’s.
No, nevím, zda to autor myslel vážně (asi ne), ale někam ulétl... Výtvarná stránka vlastně předčí samotný děj filmu, který je jeden velký zmatek a chaos. Ovšem překvapivě se přesto na to kouká dobře... Pro mě to byla úžasná podívaná. Film je sice o podívané, ale bez příběhu, který má hlavu a patu (aspoň trošku)...je to jen podívaná.
„Ztracený ráj vážně - nevážně.“ Humoristické fanfáry s popraškem nostalgického genia loci starých dobrých časů. Grandhotel Budapešť vítá na červeném koberci ty nejblýskavější herecké hvězdy, které "pohostily" své postavy a postavičky kolekcí emblémů identické výrazovosti i archetypální aurou komiksové stylizace – přísné četnické očko Edward Norton, vychytralý a hamižný muž v černém Adrien Brody, takový normální zabiják Willem Dafoe, "Perry Mason" s kočičím baronem Jeff Goldblum, oddaný hotelový žáček Tony Revolori, Addams family VIP madame Tildy Swinton, cukrová panenka s atypickým znaménkem na tváři Saoirse Ronan, ležérní recepční Jason Schwartzman, potetovaný Rambo vězeň Harvey Keitel, "profesorsky" zvídavý spisovatel Jude Law…a v neposlední řadě vážený elegán, vládce hotelového impéria, pan Gustave H. - první liga hoteliérství se svou apartní etiketou a líbivou vášní pro dámy dříve narozené. Gustave H. je "casanovská" galantnost sama s perlivě peprnými slovními obraty, do jehož "střevíčků" vplul se salonně aristokratickou vážností, opojnými kapkami kolínské, charismatickou voňavostí a mazlivou komikou, "prvorepublikový" gentleman Ralph Fiennes. Pohádková zátočina kabaretu modrého z nebe s groteskností vtipné kaše. Okouzlení vizuální slastí, vypiplanými a vyšperkovanými detaily, břitem alchymie scének – např. hotelová přestřelka v gala, telefonní štafeta, "originální" útěk z vězení (i Michael Scofield by záviděl :-), citem pro gagy, vypointované skeče, dávkování časoprostoru, světelné kompozice, výtvarnou senzualitu. Andresonovská mana mistra taktu souřadnic poetiky tzv. "šlehačkových dortů," která čas od času přehodí smyčku do hororové malebnosti. Roztomile bláznivé, dadaisticky rošťácké hájemství rozverného jarmarku. Nechejte svůj svět "tam venku" a zahalte svou mysl elegantní rozpustilostí fantaskní artové „cukrárny.“