„Ztracený ráj vážně - nevážně.“ Humoristické fanfáry s popraškem nostalgického genia loci starých dobrých časů. Grandhotel Budapešť vítá na červeném koberci ty nejblýskavější herecké hvězdy, které "pohostily" své postavy a postavičky kolekcí emblémů identické výrazovosti i archetypální aurou komiksové stylizace – přísné četnické očko Edward Norton, vychytralý a hamižný muž v černém Adrien Brody, takový normální zabiják Willem Dafoe, "Perry Mason" s kočičím baronem Jeff Goldblum, oddaný hotelový žáček Tony Revolori, Addams family VIP madame Tildy Swinton, cukrová panenka s atypickým znaménkem na tváři Saoirse Ronan, ležérní recepční Jason Schwartzman, potetovaný Rambo vězeň Harvey Keitel, "profesorsky" zvídavý spisovatel Jude Law…a v neposlední řadě vážený elegán, vládce hotelového impéria, pan Gustave H. - první liga hoteliérství se svou apartní etiketou a líbivou vášní pro dámy dříve narozené. Gustave H. je "casanovská" galantnost sama s perlivě peprnými slovními obraty, do jehož "střevíčků" vplul se salonně aristokratickou vážností, opojnými kapkami kolínské, charismatickou voňavostí a mazlivou komikou, "prvorepublikový" gentleman Ralph Fiennes. Pohádková zátočina kabaretu modrého z nebe s groteskností vtipné kaše. Okouzlení vizuální slastí, vypiplanými a vyšperkovanými detaily, břitem alchymie scének – např. hotelová přestřelka v gala, telefonní štafeta, "originální" útěk z vězení (i Michael Scofield by záviděl :-), citem pro gagy, vypointované skeče, dávkování časoprostoru, světelné kompozice, výtvarnou senzualitu. Andresonovská mana mistra taktu souřadnic poetiky tzv. "šlehačkových dortů," která čas od času přehodí smyčku do hororové malebnosti. Roztomile bláznivé, dadaisticky rošťácké hájemství rozverného jarmarku. Nechejte svůj svět "tam venku" a zahalte svou mysl elegantní rozpustilostí fantaskní artové „cukrárny.“
Natoč to! Exkluzivní trhák v přímém přenosu. Obsedantní lovec senzací na volné noze, prodavač tragédií z první ruky, neúprosný velký bratr Jake G. slídí po filmovém plátně, v potemnělých sálech kin, rochní se v mysli auditoria. Bezcitný požírač bez filtru empatie přejímá tvář odosobnění, která vykukuje, vykupuje, vysypává, vysává. Tvůrčí "konstruktér" prospěchu svého, brnkající na strunu úspěchu, leštící si boty seberealizace pod širým nebem. Upsání se krvi v kryptě arogance. Cynický maniak uvízlý v močálu lukrativního smlouvání. Číhá na kořist, aby si ulovil prvenství svých vlastních ambicí. Neohlíží se vpravo ani vlevo. Jen stále vpřed, předními dveřmi, přes práh dravosti. Stoupá vzhůru vypočítavými kroky do vyšších pater, za kulisy standardů. Ukrajuje si stále větší kus šťavnatého komerčního koláče. Vydobyté místo pod mediálním sluncem těží z píle vyšinutého mozku. Zjizvená tvář vyjednávájící o svou apanáž. Vytrvalý absentér emocí, bankrotář prostého lidství. Senzacechtivá závislost, kluzká půda etiky zpravodajského byznysu, newsroom vrtěti psem, sólokapr vyšší sledovanosti. Jen výš a výš, ze dna nicoty. Chorobně patologický stín nočního L.A. jako preludium hnilobné ukolébavky. Kartotéka ohmataných koutů snažící se provrtat do negližé neštěstí a mediálně si ho "p(r)osvítit." Manipulativní rozklad soudnosti sebe samého. Vypnout kamery chtíče kariérismu nemožné. Jde jen o to přežít. Vyšvihnout se z vrakoviště nepovšimnutí, přehlížení. Vypilovat a zabudovat si svůj status quo do „vylepšených“ slabých stránek. Předčít sám sebe. Procitnutí moci posedlosti profitem neviditelného autorství na maximum. Úšklebek přísného, slizkého sebevědomí na závěr: "Pracuj usilovně, dosáhneš téhož." Má všechno a všechny v hrsti. Má své jméno, svůj příběh a postavení, ale za jakou cenu, cenu morálních antipatií, ctižádostivých rzí. Setkání se sebou samým vyplácí společenský kredit, katapultuje krédo egoismu do fatálních výšin. Jake G. posunuje svou laťku herectví zase o další stupínek. Sám sobě vymetá cestičku ke slovům chvály, pulíruje značku talentu, vyzývá persony rozličných figur slunících se v absolutní oddanosti. Nezbývá než před ním smeknout.
"Manželství Mr. & Mrs. Dunne na elektrickém křesle." Skalp všem ideálním manželstvím. Svatební dort, který neměl být nikdy upečen. Kdo bez viny jsi, hoď kamenem (ehm, gumovým medvídkem)... Panenkovské šaty cukrového neviňátka R. Pike (úžasná Amy, učebnicový příklad dětské hvězdičky v říši divů) se převlékly do "carrieovsky" patologické žíravé šarvátky. Zmizelá v ideálu dominance své, zaprodána důmyslné taktice a improvizaci velkolepé. Sešlápla plyn až na dřeň temných koutů hlubin oceánu nevyzpytatelné ženské duše. Plán rafinovaný, jízlivý, podvratný, nekontrolovatelný jest. Trefa do černého předstíraným úsměvům v první linii mediálního bontonu. One woman show "kočičí ženy" R. Pike, která je vždy o krok napřed. Ben Affleck „v uzamčeném pokoji“ živí sebeobranu psance svého (s)vědomí, (ne)zúčastněného flegmatika, udržuje tu rovinu ochromeného důvěřivce, stojícího stranou a přeci v centru dění. Pohledný miláček davů hledající motiv v kukátku toho všeho kolem. Specifika kamufláže, která opatrně kapou a rozkrajují touhu vidět a vědět víc. Samotný soundtrack se stává pastí, který vyznívá a doznívá romantickým spiklenectvím, který vás chytí jako mucholapka do nastražené harmonie vychytralosti. Nezvěstnost, která vás oškube podprahovým vnímáním. Zvrhlost, která se vymyká, ale zároveň je přitažlivá svými pravidly, svým scénářem rozvratným. Zmizelá představuje ty principy domény jako když sednete do rozjetého rychlíku, jako když vám vařicí láva stéká po zádech. Každý záběr podřezává větev vašim smyslům, které jsou uvrženy do stísněné kobky a zároveň se posouvá o třídu výš. Zmizelá s námi nejedná v rukavičkách, klade šeptavě nepříjemné zvraty. Diváci se dobrovolně stávají volavkami ďábelského intelektu, diagnózy manželské instituce a nemožnosti zmizení. "Chtěl ji vískat v jejích vlasech..Ano, skutečně chtěl. Pramínek vlasů ji chtěl ustřihnout potají. Chtěl zajít mnohem mnohem dál, aby zjistil, co si vlastně myslí..." Co jsme si to udělali? Prolog a epilog si ještě nikdy nebyly takhle blízko, symbolicky se protly a "uzavřely" knihu manželství, manželství kráčejícího bez rutiny na ostří perných dnů a nocí...
Sluncem, létem, Itálií a tím pravým kavalírem políbená Liv Tyler v bertolucciovském atmosferickém "obřadu" ozdobné lehkosti bytí. Toskánský "parfém" bohémství prochvívá opojnost odpočinkového bezčasí umělecké smetánky. Slastná oáza líbivosti, nevinná euforie oduševnělosti... Charisma bytí "svléká" onu virtuozitu nedotknutelnosti, onen vzrušující vánek času malin nezralých i vyzrálých. Excentricky živočišná, toužebně dráždivá rozkoš prchlivosti laskající svůdný stisk erotična i půvabů krásy de luxe ve všech jejích barvách a podobách.