Skvělý film o skvělé kapele. Bohemian Rhapsody popisuje hudební kariéru a jedinečnou životní jízdu kapely Queen a Freddieho Mercuryho. Byli velkou inspirací pro budoucí úmělce.
Narozdíl od jiných tady se na film nedívám jako na životopisný snímek, který má reflektovat realitu, ale jako kousek, který má pobavit, zahrát na emoce a připomenout. Splněno. Co se filmařiny týče, není co vytknout. A byť je na Ramim vidět, že gesta nejdou z jeho nitra, tak jako u Freddieho, svúj úkol splnil na jedničku. Jen bez IMAXu už to nikdy nebude ono... snad se dočkáme reprízy.
Bohemian Rhapsody považuju už dlouhá léta za dokonalou rockovou skladbu, takže tenhle film pro mě byl jednoduše povinnost. Ačkoli jsem se nikdy nezajímala o přílišné podrobnosti ze života členů kapely, bylo poměrně znát, že si tvůrci řadu věcí přibarvili a uzpůsobili, aby dali příběhu tu správnou dramatickou linku (Mercury se dozví, že má AIDS a jde poprosit kapelu o odpuštění, aby si mohli zahrát na Live Aid koncertu), ale je fakt, že energie z plátna tryská proudem a herečtí představitelé členů kapely jsou tak dokonalí, až jsem místy zapomínala, že koukám jenom na herce napodobující Mercuryho, Maye, Taylora a Deacona. Oceňuju nasazení songů často v plné délce, což bohužel zase vedlo k tomu, že děj zůstával jen zkratkovitý a vybíral si jen to nejzajímavější (nejpřibarvenější) nebo nejvtipnější. Po shlédnutí ve mně převládají emoce lítosti, že v době, kdy Queeni bořili stadiony, jsem se já jen batolila kolem bráchova gramofonu přehrávajícího jejich desky, protože zažít tohle live musela být pecka. A taky bych si přála, aby se někdo chopil těchhle herců a natočil z toho pořádnej mnohodílnej seriál, protože by mě zatraceně bavilo dívat se mnohem mnohem déle a podrobněji, jak vznikaly songy Queenů, jaké měli zážitky z turné, večírků a i na to, jak tenhle styl života zasahoval do soukromí všech členů kapely. Rovněž závěrečná léta Mercuryho života by stála za zfilmování, protože jeho příběh je prostě silný a to tenhle film dokázal.
Jakoby reklamní film na objednávku, vše tak trochu uklizené, zdánlivě nekonfliktní. Každou scénu mohli členové Queen prý vetovat. Tomu odpovídá zážitek z nezákulisí Queen a zároveň sled úžasných písniček. Kdysi jsem četl živopis Fredieho a musím přiznat, že to byla dobrodružnější jízda. Škoda, že ho nehrál Sacha Baron Cohen, ten ale u Queen neprošel. Vzpomínkové, dojemné a dobře ošéfované, aby vyniklo to pozitivní a přiznalo se nezbytné.
No tak zase prrrrrr… Ano, je to sice super film, ale na to, kolik to má šílené chvály, tak jsem čekal něco o chlup lepšího. Nebudu o tom psát něco velkého, píše se toho všude až moc. Takže se budu zaměřovat spíš na mínusy. Ale líbilo se mi na tom, že to začíná hezky od začátku. Postavy vypadaly opravdu hodně podobně a totéž i zpěv, který musel být sakra těžký napodobit. Největším průserem na tomhle filmu je, že si ho fanoušci Queen vůbec neužijí, naopak nejspíš budou zklamaní. Protože docela dost informací není vůbec pravdivých. Jasný, není to žádný dokument, ale na životopisný film, je něco už vážně přehnané. Hlavně celá pointa filmu, která je absolutně vymyšlená. Trochu mi to přijde i urážlivé vůči Freddiemu. Všechny ty blbé ulhané maličkosti jako data, seznámení postav atd. bych přežil, ale to, co bylo nejhlavnější, tak je opravdu už přes čáru. To jsem fakt koukal s otevřenou hubou (bohužel v tom horším smyslu). Tohle bych viděl jako jediný mínus v celém snímku (společně s ostatními menšími povídačky), ale fakt velký mínus. Jinak po filmařské stránce je to celé výborně natočené. Každopádně bych to znovu v kině vidět nemusel. Maximálně kvůli poslednímu velkolepému koncertu, to byl hodně silný zážitek. Pro diváky, kteří o Queen ví houby, tak chápu, že je to mistrovské dílo, ale pro fanoušky bych to bral spíš jako velmi příjemnou podívanou. A jen tak na okraj, ironií docela je, že písnička Bohemian Rhapsody, která je postavená na celém filmu, ani jednou kompletně v celku nezazní.
Očekávala jsem špičkový hudební film a takový jsem viděla. Film o Freddieho osobního dramatu by byl jiný formát, daleko míň hudby a o to víc nočních můr. Když byl na pódiu, tak žil, mimo pódium zápasil, se sebou, svým talentem, slávou a s pochybnostmi. Je to silně atmosférické a závěrečný koncert mě naprosto přibil do sedačky.