I v jejich druhém společném filmu připravil Richard Lester členům The Beatles pořádně perný den. Tentokrát v barvě a s krvelačným kultem indické bohyně Kálí. Lester tu méně spoléhá na auru samotné kapely a víc na filmové žánry a jejich atrakce. Hlavně ale na typicky anarchistický absurdní britský humor, který režisér odkoukal od slavného rozhlasového pořadu The Goon Show, na jehož základě společně s Peterem Sellersem předtím natočil jeden krátký film. Kromě autentické beatlemánie tak snímek nabízí i vytříbenou ztřeštěnou komedii, která podvratně rozbíjí navyklé vyprávěcí postupy hraných filmů. (Febiofest)
Jedna velká zásadní výtka, která se kupodivu netýká šíleného děje (ten bych s přimhouřením obou očí přežil), ale boužel samoúčelnosti songů, které jsou do filmu násilně vpraveny a jsou tam vlastně zbytečně, protože v kontextu děje nedávají vůbec žádný smysl. Oproti Hard Day´s Night velký krok zpátky. 4.5/10
Nic na plat, prostě anglický humor je jeden z nejlepších na světě a v podání Beatles to platí dvojnásob. Film samozřejmě těží především z tehdejší popularity Brouků a nehraje si na žádné filmové superdílo, ale vtipnost se mu rozhodně nedá upřít ani po těch letech. Ostatní protagonisté mimo ústřední čtveřici také odvedli dobrou práci a podle mě je to naopak nejlepší "bítlsácký" film. O dobré hudbě ve filmu asi ani nemusím mluvit. Takže doporučuji.