Recenze: Vůně kávy (TV film)

Termíny hoří, nápadů málo, provedení nic moc. Scenáristovi Martinovi (Lukáš Vaculík) psaní momentálně ani trochu nejde. Ať stojí na jedné noze u svého počítače, jak chce, kýžené výsledky nepřicházejí. Spokojeností zrovna nezáří ani jeho manželka Marie (Simona Chytrová). Jejich šestiletému synovi Adamovi (Jakub Jan Ryba) se sice na venkově astma výrazně zlepšilo, nicméně má zase pořád rýmu a jí město, kavárny a kamarádky na venkově prostě chybí. Víc než si kdy dokázala představit.

Osobní i partnerskou krizi oba manželé řeší po svém. Zatímco on začíná hledat útěchu a inspiraci u půvabné tanečnice s hereckými ambicemi Lucie (Lenka Stolařová), ona se rozhodne za pomoci vejminkáře Dědka (Luděk Munzar) rozchodit stařičký stroj na pražení kávy, který ve stodole zůstal po původních německých majitelích... Navíc i okolo ní začně kroužit atraktivní mladý muž, takto dávný kamarád JUDr. Altman (Martin Dejdar).

Pokud je kostra příběhu - jemně řečeno - poněkud neobjevná a pokud dialogy často šustí papírem víc, než je zdrávo (už u Ernsta Hemingwaye v úvodu snímku vám zatrne a to ještě netušíte, že scenáristka Ebel bude mít potřebu se vymezovat i k Čapkovi, Werichovi, Voskovci, Buňuelovi, Godardovi a dalším), pak o to víc musíte ocenit perlivou věcnost, s jakou to všechno režisér Olmer vypráví. I ty nejbanálnější banality dokáže podávat se sympatickou obyčejností a při výjevech z filmového resp. televizního a reklamního prostředí dokonce dokáže i příjemně bavit (za vrchol filmu považuji etudu Vojtěcha Kotka, který obecně v poslední době moc zajímavě herecky dozrává).

K režisérovi lze mít snad jen jednu výhradu - dámy jsou herecky výrazně slabší, než obsazení pánové. A obsadit do hlavní role manželku Simonu Chytrovou jenom proto, že je to manželka, no... V tom tvůrci nechtěně dokazují, že obsah filmu vlastně zdaleka tan banální není.