Nevím proč jsem měl takovou smůlu, moc jsem se těšil na jiný český film, který běžel souběžně v kinech s tímhle paskvilem. Ale bohužel už bylo vyprodáno, a já touhou ovládán vidět nějaký ten film jsem si koupil lístek na "Rozkoš". Hodně velká chyba, odešel jsem po 40 minutách s otázkou, jak jsem mohl vydržet tak dlouho.. Toto se opravdu nepovedlo..
Když film na začátku nezaujme, těžko se hledá souvislot, aby to jelo. Intelektuální názory tečou filmem celou dobu v artovém stylu zamotanosti, pocitů, dekadence zoufalců a jak říká Plesl, prostě : bláboly. Zakopaný pes by mohl být už ve scénáři ( v televizním US kanálu pro psy, o kterém se filmu vede taky diskuse), tempu střihu, ale například kamera a ostatní složky vlastně OK. Je úžasné, že si režisérka může dopřát svobodu asi své vlastní "zoufalcovské" výpodvědi (jakýsi už asi styl, který si režisérka vytvořila). Předchozí film Zoufalci mě zaujali více.
Velmi dobře natočený film, který ale mate diváka svým názvem. Hlavním tématem není fyzická rozkoš, ale problém v komunikaci nejen mezi partnery, ale vůbec mezi lidmi. V příběhu je divák podrobován jedné depresi za druhou o beznaději smyslu samotného života. Po filmu možná budou slabší nátury potřebovat antidepresiva.
Podle mě velmi slušný pokus o introspektivní psychologické drama. Divák buď přistoupí na mozaikovitost vyprávění nebo ne (a pak chápu jeho deziluzi), nicméně si nemyslím, že by Jitka Rudolfová nevěděla, o čem točí a plácala páté přes deváté. Tolik vyzdvihovaní Zoufalci jsou pro mě jen chabou přípravkou na mnohem hlubší ponor v podobě Rozkoše. Pokud někdo jde osobitě ve stopách Věry Chytilové, je to Rudolfová a doufám, že se znechucením řady diváků nenechá odradit.
Prostě typický český dráma, který se snaží, ale upřímně, koho to ještě zajímá. Jakoby ty český filmy byly přes kopírák. V televizi to asi bude ok, ale v kině jsem nějak nechápal, proč vlastně to tam šlo. Typickej televizák, i když aspoň slušně natočenej.