I na svou dobu, poměrně dosti vyzrálé dílo, a to jak po stránce vizuální tak i po stránce ideové. Faust bude navždy vděčným námětem pro všechny umělecké disciplíny. V této filmové podobě se divákovi dostává ryzí dávka emocí díky vypodobenstvím lásky, smrti, hladomoru, stáří (a vlastně tedy i mládí) a vzhledem k době vzniku i o tom jak někdy smýšlí společnost. Díky němé podobě má navíc člověk tak nějak větší náchylnost sledovat a soustředit se i na obrazovou složku filmu, která je zde opravdu dechberoucí. Některé efekty použité ve Faustovi mě opravdu překvapily a řekl bych, že tehdy i lépe vypadaly. Díky (ne)dokonalé snímací technice a vskutku vynikající řemeslné práci kameramanů a osvětlovačů, probíhá před očima člověku sled uměleckých snímků, ovšem tak už to v němé éře bylo, a proto bych řekl, že díky tomu má tato zlatá doba filmu stále svůj půvab. Nejen díky Faustovi. Jak rád bych se někdy mohl vrátit v čase a být jedním z těch, kterým se této krásy dostávalo prvním na světě, jak rád bych aspoň jednou prožil tu dobu, kdy film byl ještě v plenkách, kdy byl vskutku ohromný sám o sobě a kdy začínal na povrch proplouvat jeho umělecký potenciál, který dnes komerce tolik hanobí. V tomto snímku navíc s duchovním a náboženským podtextem, plně obohacujícím nezapomenutelný zážitek ze sledování i z myšlenek, které vyvolává.