martin-mickey-stusak
36 593 bodů •
8
Svým způsobem námětově kontroverzní snímek označující se námětově jako průkopnický zabývající se poválečným traumatem ze zážitků v koncentračním táboře a židovskou otázkou. Lze pochopit, jak může oběť nacistické perzekuce dál žít v současném světě? Tragédie všedních dnů vede až k duševní rezignaci, když si uvědomí, že mezi nacismem a běžným životem takřka není rozdílu. Nenávist k druhým převládá neustále bez ohledu na to, kde člověk zrovna je. Jen tak zastřelit člověka nikdy nebyl problém a je jedno jestli ve válce nebo v míru. Hlavní židovská postava děje se dostala z jednoho ghetta do druhého a nic se v podstatě nezměnilo. Pohrdání lidské rasy je stále každodenní záležitostí. Nastupuje intenzivní úzkost a rezignace ve víře k lidstvu. O to víc šokuje událost v samém závěru děje. Přeměna z rozhořčení ve vyslovenou hrůzu je skutečně ohromující a bolestivá. Snímek má v tomto ohromné ambice. Poukazuje na popírání hodnoty života určitými jednotlivci, a hlavně na většinu, která nemá zájem o utrpení druhých a je ke všem lhostejná. Snímek je po technické stránce velmi podobný české tvorbě ze stejného období vzniku, takže přijmout může být českým divákem dobře. Chybí tomu sice více napětí či ponurost, ale silný scénář jakoby to všechno vynahradil. Místy je potřeba číst mezi řádky k lepšímu uchopení problematiky, což je zřejmě tvůrčí úmysl. V běžném životě si toho také málokdo všimne, byť to má přímo před nosem. Začíná být čím dál větší škoda, že je snímek pozapomenutý. Dnes má toho ze svého obsahu opět hodně vypovědět.