Francouzská avantgarda dvacátých let má jedno prvenství: není němá. Tři základní pilíře: Zlatý věk, Trojka z mravů a Krev básníka pracují originálním způsobem se zvukem. Poslední z jmenovaných filmů je dílem Jeana Cocteaua a stejně jako ostatní nebyl určen k masové produkci. Jde o velmi intimní zpověď plnou metafor. (LFŠ 2007)