martin-mickey-stusak
36 703 bodů •
10
V němé éře se na mnohých děsivých filmech dávalo záležet a tak dnes z několika z nich máme vzácnou sbírku snímků právem považovaných za klenoty filmu. A toto první filmové zpracování slavného románu francouzského spisovatele Gastona Lerouxe je jeden z nich. Dodnes nepřestává udivovat svou inscenační vynalézavostí, postupného budování atmosféry vyvrcholené nejděsivější scénou zákeřného sundání masky. Lze si všimnout, že tvůrci na to šli skutečně šalamounsky. Nejdříve se o tajemném Fantomovi jen mluví, potom jsou zobrazovány pouze jeho stíny, následuje opatrné zobrazení jeho postavy během vstupu své osobnosti do děje, až do onoho odhalení tváře. Vše použito v rámci vyprávění obrazem naprosto profesionálně co do dramatičnosti a co do vývoje děje příběhu. Na němý film je samozřejmostí časté přehrávání, ale na to si lze zvyknout. Budování atmosféry je především ohledně záhadologie je-li skutečný či duch. Může ale duch psát dopisy? A co ty záhadné události? Jen je předpovídá nebo je opravdu jejich strůjcem? Kdo literární předlohu četl, ví, že už tady bylo mnohé vynecháno, ale ve výsledku jakoby to ani nevadilo. I ten základ k diváckému zážitku postačí. K tomu speciální efekty, které i dnes obstojí, kulisy, kostýmy, masky… k tomu není co víc dodat. Lon Chaney, který měl zrovna za sebou natáčení kasovního trháku „Zvoník u Matky Boží“ (1923) byl do role Phantoma jasnou volbou. A vyplatilo se. Stylizace slapstickové komiky občas odlehčující atmosféru, krásy, půvabu a radosti předčí očekávání. Obzvlášť, co se týče použití barev. Scéna, ve které je Phantom v děsivé masce jako jediný zvýrazněn červeně, na němý film překvapí a v divácké představivosti skutečně dokáže vyvolat hrůzu. Filmové mistrovské dílo němého filmu právem zapsané do filmových dějin.
