Beth je jako mnohé jiné matky - hluboce miluje své tři děti, ale někdy je zcela zahlcena starostmi, protože spojit péči o rodinu s prací úspěšné fotografky není snadné. Jednoho dne však na ni i na její nejbližší dopadne jako úder blesku tragická událost. Tříletý syn Ben zmizí na ulici beze stopy. Jak plynou dny a chlapeček není k nalezení, propadá se Beth stále hlouběji do svého zoufalství. Pocit viny a neutěšitelný smutek ji vzdaluje manželovi, staršímu synovi i dceři. Trvá dlouho, než se rodině podaří znovu navázat zpřetrhané pouto vzájemných vztahů. A pak, po devíti letech, zaklepe na dveře hoch ve věku ztraceného Bena. Je to náhoda nebo by to mohl být on?
Neuvěřitelně kýčovité a sentimentální drama snažící se za každou cenu z diváka vyždímat co největší počet litrů slz. Ale i když se to celé tváří televizním dojmem jednou se to dá zkouknout.
Složitě rozehraná story má jeden nesporný problém. Ať už skončí jakkoli, nikdy to nebude to správné uzavření. Nahozená problematika ztráty a znovunalezení dítěte je totiž natolik mnohovrstvá, že ani v praktickém životě nemá skutečného řešení. Sentiment někdy pomáhá a někdy filmu škodí a tak tím nejlepším, co film krom zajímavé myšlenky nabízí, jsou herecké výkony...
Tak si tak povídám se ženou o filmu, který jsem viděl jako malý a i přesto, že si ho téměř nepamatuji tak ve mě zůstal doteď. Ženě to přišlo ohromně zajímavé a tak začalo pátrání. I přesto, že jediným vodítkem pro mě bylo téma ztraceného syna, jsem snímek našel poměrně rychle. Bože jak je dnešní svět jednoduchý. Ale něco jiného je koukat se na film jako dítě, kdy podobnou kvalitu má většina snímků a dnes kdy už jsme mnohem dál. Ještě větší rozdíl je na film koukat jako bezstarostné dítě a jako otec tří dětí. Příběh je to neuvěřitelně komplikovaný, ale ne tím, že by ho zkomplikovali tvůrci, ale faktem, že tento případ zkrátka nemá správné řešení, proto po něm zůstává ohromná prázdnota. Jako táta jsem se do něj ohromně vcítil a není to nic příjemného, avšak i přes silný příběh mi zpracování nepřišlo lepší než na tři hvězdičky. Herci nijak nevyčnívali, ke konci snímku se zcela zapomnělo na nejmladšího člena rodiny a ani emoce nebyli natolik vyčerpány, že by jste měsíc po shlédnutí nemysleli na nic jiného. Což je podle mého úsudku škoda i když možná bych pak měsíc nebyl schopný pořádně fungovat, takže vlastně proč ne.